Jdi na obsah Jdi na menu
 


20) NATO (North Atlantic Treaty Organization)

= organizace s regionální působností (Evropa), omezeným rozsahem působnosti a s vysokým stupněm integrace (vojenská integrace)

- předchůdcem byla Západní unie (WU, založená roku 1948 Bruselským paktem; multilaterální systém =  stejná ochrana pro všechny člen. státy a závaznost států k pomoci), později přeměněná v Západoevropskou unii (WEU, založená roku 1955, jejímž členem se stalo Německo)

- NATO bylo založeno Washigtonskou smlouvou v roce 1949 , kterou podepsalo 12 států, k nimž se později přidali další (na začátku Studené války, v 50. letech, přerostla původně vojenská aliance v organizaci s integrovaným vojenským velením)

- cíle: poskytnout svým napadeným členům pomoc s cílem udržení míru a bezpečnosti v Evropě

- hlavní orgány: Rada NATO (Severoatlantická rada; NAC), Výbor pro obranné plánování (DCP) a Skupina pro jaderné plánování (NCP)

- Rada NATO (Severoatlantická rada):

- k přijetí jejího rozhodnutí je nutný souhlas všech členů (konsenzus)

- předseda - generální tajemník (reprezentativní fce; představuje jednotu NATO; jeho sekretariát podává Radě návrhy) - Robertson, Solana, v souč. Jaap de Hoop Scheffer

- Výbor pro plánování obrany:

- vypracovává návrhy strategie Severoatlantické Aliance, které projednává Rada

- Skupina pro jaderné plánování:

- správa jaderného potenciálu USA, Velké Británie a Francie

- zakládající členové NATO byli Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Velká Británie a USA (12 států), rozšiřování probíhalo v roce 1952 (Řecko, Turecko), 1955 (Spolková republika Německo), 1981 (Španělsko), 1999 (Česká republika, Polsko, Maďarsko; v roce 1994 projekt Partnerství pro mír - propracoval přístup zemí bývalého východního bloku) - dnes celkem 26 států

- Washingtonská smlouva (multilaterální = mnohostranný obranný pakt):

- členové NATO se při jejím podpisu v článku 5, který tvořil jádro smlouvy, zavazovali, že budou považovat útok na jednoho ze svých členů za útok na všechny a že podniknou veškeré kroky (včetně použití vojenské síly) nutné k obnovení a udržení bezpečnosti v severoatlantické oblasti

- článek 2 zavazoval členy ke zvyšování své i kolektivní schopnosti vzdorovat ozbrojeným útokům (tím se stal v 50. letech základem k přetvoření aliance ve voj. org.)

- Varšavská smlouva (voj. pakt evropských komunistických zemí):

- podepsána ve Varšavě r. 1955 na základě Smlouvy o přátelství; rozpuštěna roku 1991

- zajišťovala kontrolu SSSR nad východním blokem v případě uvolnění mezi Z a V; byla uzavřena na 20 let (s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před jejím uplynutím nevypoví); jejím cílem byla koordinace zahr. politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě a spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti; jejím nejvyšším orgánem byl Politický poradní sbor

- členové: Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko a SSSR (8 států)

 

21) OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě)

KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě)

= myšlenka celoevropské bezpečnostní konference

- konkrétní návrh konf. předložen r. 1954 SSSR (jednalo se o rozdělení světa po II. svět. válce)

- jednání o konferenci probíhala v letech 1972 - 73

- vlastní multilaterální jednání se uskutečnila v letech 1973 - 75; účastnilo se jich 35 států (většin. státy NATO a Varšavské smlouvy; Evropa + USA, Kanada; bez Albánie)

- 1. 8. 1975 podepsán Helsinský závěrečný akt

- 3 hlavní okruhy doporučení:

    - 1. koš: politicko-vojenské aspekty bezpečnosti

    - 2. koš: spolupráce v oblastech ekonomiky, živ. prostředí, vědecko-technická spolupráce

    - 3. koš: spolupráce v humanitární oblasti (lid. práva, informace, kultura, vzdělávání)

- princip fungování Konference:

- rozhodnutí na základě konsenzu

- výměna názorů, spolupráce

- nový způsob komunikace

- následné konference:

- Bělehrad 1977 - 78; Madrid 1980 - 83; Vídeň 1986 - 89

+ zasedání expertů (kultura, informace, lidská dimenze, bezpečnost a odzbrojení)

- 21. 11. 1990 přijata Charta pro novou Evropu (Paříž)

–> institucionalizace; posilování funkčnosti

–> r. 1995 vznik OBSE přetvořením z KBSE

OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě; OSCE - Organization for Security and Cooperation in Europe)

= regionální organizace (vojensko-politická integrace)

- členové: 55 států (USA, Kanada, evropské státy)

- hl. cíle:

- budování plně demokratické společnosti

- prevence lokálních konfliktů

- obnovování stability a míru ve válečných oblastech

- prosazování kolektivní bezpečnosti

- odstraňování rozdílů mezi státy

- orgány:

- Následná schůze = nejvyšší orgán; shromáždění nejvyšších představitelů států (nepravidelné)

- Summit

- Ministerská rada

- Vysoká rada = Ekonomické fórum (1x ročně)

- Stálá rada

- Fórum pro bezpečnostní spolupráci

- instituce:

- Výkonný předseda = řídí OBSE v době, kdy nezasedá Následná schůze nebo Summit; pochází vždy z předsednické země

- Generální tajemník (Vídeň); Sekretariát (Vídeň)

- Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (Varšava)

- Vysoký komisař pro národnostní menšiny (Haag)

- OBSE uskutečňuje mise v krizových oblastech Evropy (Bosna a Hercegovina, Makedonie, Kosovo, Chorvatsko, Gruzie) –> pokusy o nastolení demokratických systémů

 

22) Rada Evropy jako model regionální spolupráce

- Rada Evropy:

= regionální mezivládní organizace

- sídlo: Štrasburk (SV Francie)

- vznik: 1949

- členové: 46 států; 10 zakládajících - Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko, Velká Británie; ČR je členem od 1993

- úřední jazyky: angličtina a francouzština; v Parlamentním shromáždění se používají jako pracovní jazyky také němčina, italština a ruština

- cíle:

    - ochrana demokracie a lidských práv, kulturní identity evropských národů

    - pomoc transformujícím se politickým režimům při přechodu k demokracii

    - příprava smluv chránících lidská a sociální práva obyvatel členských států

    - podpora vědomí evropské kulturní identity i různorodosti a napomáhání jejich rozvoji

    - hledání řešení problémů, kterým čelí evropská společnost (menšiny, xenofobie, netolerance, ochrana životního prostředí, AIDS, drogy, organizovaný zločin apod.)

    - pomoc při konsolidaci demokratické stability v Evropě podporou politických, legislativních a ústavních reforem

- Rada Evropy se zabývá všemi hlavními problémy evropské společnosti s výjimkou obrany

- sféry činnosti: lidská práva, hromadné sdělovací prostředky, legislativní spolupráce, sociální a ekonomické otázky, zdravotnictví, výchova a vzdělávání, kultura, národní dědictví, sport, mládež, místní samospráva a spolupráce přesahující hranice, ochrana životního prostředí a územní plánování

- vznik a vývoj Rady Evropy:

- vznik Rady Evropy 1949

- Summit ve Štrasburku 1997

    - akční plán k posilování činnosti RE (4 klíčová témata: demokracie a lidská práva, sociální soudržnost, bezpečnost občanů, výchova k demokracii a kulturní odlišnosti)

- Summit ve Varšavě 2005 (16. - 17. 5.)

    - k podpisu předloženy 3 nové úmluvy: Úmluva Rady Evropy o předcházení terorismu, Úmluva vztahující se k praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinů a k financování terorismu, Úmluva Rady Evropy k boji proti obchodu s lidskými bytostmi 

- Rada Evropy uzavřela více než 190 mezivládních úmluv a dohod

    - na předních místech jsou:

    - Evropská úmluva o lidských právech 1953

    - Evropská sociální charta 1961

    - Evropský zákoník sociálního zabezpečení 1964

    - Úmluva o ochraně lidských práv a svobod

    - Evropská kulturní úmluva

- hlavní orgány Rady Evropy:

- Výbor ministrů

    = ministři zahraničních věcí všech členských států; předsednictví

    - rozhodovací orgán

- Parlamentní shromáždění

    = vybraní poslanci národních parlamentů členských států

    - poradní orgán

- Kongres místních a regionálních samospráv

    = reprezentuje regionální státní správu a samosprávu uvnitř států

    - poradní orgán (konzultativní fce)

- země žádající o členství - Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Bosna a Hercegovina

 

23) Vývoj, současnost a budoucnost EU

Evropská integrace

= snaha o zamezení a předcházení dalším válečným konfliktům na kontinentě

- začala probíhat před. po 2. světové válce; první pokusy již po 1. sv. v. (1945 - 60/99)

- otázka politická a ekonomická - nutnost srovnání rozdílů mezi jednotlivými státy a nutnost silné Evropy vzdorující tlaku Sovětského svazu

- 1946 Churchillův projev o Spojených státech evropských

- 1950 Schumanova deklarace

= projekt organizace ESUO

- Schumanův plán měl postupně zrušit cla a kvóty pro uhlí a hutní produkty a vytvořit tak společný trh (prosazován před. Francií - možnost získávat surovin ze SRN)

- Robert Schuman - min. zahr. Francie

- 1951 Pařížská smlouva - ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli)

- zakl. členové: Francie, SRN, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko - Šestka

- popud k jeho vzniku dal Schumanův plán

- 1957/8  Římské smlouvy - EHS (Evropské hosp. společenství) a EUROATOM (Evropské společenství pro atomovou energii)

- zakládající členové: Francie, SRN, Itálie a země Beneluxu - Šestka

- 1967 vznik ES sloučením ESUO, EHS a EUROATOM

- 1978 Evropský měnový systém (zúčtovací jednotka ECU)

- 1985 Scheengenská dohoda - dohoda o uvolňování pohybu osob mezi státy Beneluxu, Francií a Německem

- 1992 Maastrichtská smlouva - vznik EU

- Maastrichtská smlouva o hospodářské a politické unii Evropy - zavázala členy k provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky

- Smlouva o ES

- Smlouva o EU

- 1991 Evropský hospodářský prostor (EU a ESUO - dohoda o obchodu bez bariér)

- 1997 Amsterdamská smlouva (změny EU)

    + Agenda 2000 - pro silnější a širší unii (vývoj na poč. 21. st. - příprava na rozšíření)

- 1998 Evropská centrální banka (Evropský systém centrálních bank)

- 1999 jednotná evropská měna EURO v bezhotovostním styku (11 států)

- 2002 jednotná evropská měna EURO v hotovostním styku (11 států)

Evropská unie

= společenství demokratických států; hospodářská, měnová a politická unie

- zakládající členové: Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko

- rozšiřování EU:

- 1973 - VB, Irsko, Dánsko –> vznik Devítky

- 1981 - Řecko –> vznik Desítky

- 1986 - Španělsko, Portugalsko –> vznik Dvanáctky

- 1995 - Rakousko, Finsko, Švédsko –> vznik Patnáctky

- 2004 (1. 5.) - ČR, SR, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Malta, Kypr

- kandidátské státy: pobaltské republiky (Rumunsko, Bulharsko + Turecko)

- 1993 Kodaňská přístupová kritéria - umožňují vstup pouze státům s určitou a hospodářskou politickou vyspělostí (% HDP; demokracie, dodržování lidských práv…)

- hl. orgány EU:

- Evropská rada, Evropský parlament, Rada EU, Evropská komise, Hospodářský a sociální výbor, Evropský účetní dvůr, Evropský soudní dvůr, Evropský ombudsman, Výbor regionů

- sídla - Brusel (hl. m. Belgie), Lucemburk (hl. m. Lucemburska) a Štrasburk (Francie)

Evropská rada (Evropský summit)

= samostatné jednání hlav členských států EU a šéfů jejich vlád + předsedy Komise; probíhá pravidelně 2x ročně a dále podle potřeby

- poskytuje EU podněty pro její rozvoj, urychluje proces integrace, vytyčuje její obecný politický směr a zabývá se problémy, které nevyřešila Rada ministrů

- smí se usnášet pouze jednomyslně

- předsednictví v radě se mění podle předsednictví v EU a schůze probíhají ve státě, jež EU předsedá

Evropský parlament - Štrasburk

= jediná přímo volená instituce EU; vykonává demokratickou kontrolu zákonodárného procesu na úrovni EU

- legislativní, rozpočtová a kontrolní pravomoc

- EP má 732 poslanců (např. Německo 99, ČR 24, Malta 5)

    - funkční období - 5 let, poměrné volební zastoupení

    - nejednotný statut

- nadnárodní poslanecké kluby sestavené podle politické orientace, ne podle země původu (Evropští sociální demokraté, Evropská lidová strana…)

- sídlí ve Štrasburku, jednotlivé pracovní skupiny zasedají v Bruselu, sekretariát v Lucemburku

- první volený EP ve volebním období 1979 - 1984

- pravomoci výrazně rozšířeny Maastrichtskou a Amsterdamskou smlouvou - 1993 a 1999

- předseda Josep Borrel Fantell; 14 místopředsedů

Evropský ombudsman - Štrasburk

= veřejný ochránce práv; od občanů, FO nebo PO z členského státu EU přijímá a posuzuje stížnosti na instituce EU

- vznik 1995

- funkční období - 5 let

Rada EU (Rada ministrů) - Brusel

= mocenský orgán EU

- koordinuje politiky jednotlivých členských států i společnou politiku ES, jménem EU uzavírá smlouvy s třetími zeměmi, vydává akty práva ES - právní normy

- rozhodnutí závazná pro všechny členské státy

- předsednictví v Radě se mění po půl roce, v současnosti předsedá Nizozemsko; předsedající zemi po technické a administrativní stránce asistuje Generální sekretariát rady

- trojka = spolupráce ministra zahraničních věcí předsednické země a ministrů ze zemí před a po předsednické zemi –> zajištění kontinuity

- COREPER = zástupci členských států v Bruselu

- ECOFIN = ministři financí a obchodu, projednávající ekonomické otázky

Evropská komise - Brusel

= ochránce právního systému EU

= legislativní, výkonný, administrativní a jurisdikční orgán; jako jediný orgán může navrhovat akty práva ES - právní normy (o nichž později jedná Rada ministrů a EP)

- má vlastní rozhodovací pravomoc - dbá na plnění smluvních závazků a v případě jejich porušení má právo zasáhnout (podává žalobu k Soudnímu dvoru), spolu s ostatními institucemi navrhuje rozpočet EU a předkládá závěrečnou zprávu o hosp. s rozpočtem

- 25 komisařů z jednotlivých členských zemí EU (do 1. 11. bylo 30 komisařů), každý komisař se stará 1 oblast, nesmějí být reprezentanty státu (V. Špidla, G. Verheugen, Benito Ferrero-Waldner)

- funkční období - 5 let

- předseda - Chosé Manuel Barroso, Portugalsko; předtím Romano Prodi, Itálie

Hospodářský a sociální výbor - Brusel

= orgán reprezentující zaměstnavatele, zaměstnance a představitele svobodných povolání

- 6 sekcí (zemědělství, hosp. a měnová unie, zaměstnanost, vnější vztahy, vnitřní trh, doprava…)

- schůze 10x ročně

- funkční období - 4 roky

Výbor regionů - Brusel

= poradní orgán pro Komisi, Radu a Parlament

- poskytuje místní a oblastní vazbu pro rozhodování v EU

- 7 sekcí (politika, zemědělství, doprava, energetika, sociální politika, zaměstnanost, kultura…)

- vznik 1994; 317 členů

- předseda (2 roky)

Evropský účetní dvůr - Lucemburk

= instituce garantující finanční a měnovou politiku EU; dohlíží na správnou fci kontrolních orgánů jednotlivých institucí, na hospodaření s penězi z EU v jednotlivých státních institucích  a kontroluje výdaje EU

- 25 nezávislých odborníků z jednotlivých členských zemí

- funkční období - 6 let

- předseda (3 roky) - Juan Vallés, Španělsko

Evropský soudní dvůr - Lucemburk

= nejvyšší instituce zajišťující soulad mezi právem ES, jednotlivých členských států a jejich subjektů (PO, FO a občanů)

- spory, které se nepodaří vyřešit v členských zemích, se po podání žádosti projednávají u ESD, jehož stanovisko je rozhodující

- 25 soudců a 9 generálních advokátů, funkční období - 6 let

- zasedá v plénu nebo v senátech složeném ze 3 či 5 soudců

- předseda (3 roky) - Vassilios Skouris, Řecko

- Evropský soud prvního stupně

    - vyřizuje stížnosti jednotlivých osob proti rozhodnutím institucí EU, spory mezi institucemi EU a jejich zaměstnanci a žaloby proti Komisi

    - proti jeho rozhodnutí se lze odvolat k Soudnímu dvoru

    - 15 soudců jmenovaných na 6 let

Evropská ústava

- vytvořena Konventem zasedajícím v letech 2002 - 3 (předseda - bývalý francouzský prezident)

- text ústavy schválen v červnu 2004, podepsán v říjnu 2004, s ratifikací se počítá do r. 2006/7 (k vzetí v platnost musí ústavu přijmout všechny členské státy; formu přijetí - referendum nebo ratifikaci Parlament - si státy vybírají sami)

- odkaz na kulturní, náboženské a humanistické dědictví

- 350 stran: preambule + 4 části + protokoly

1) Zákl. ustanovení (hl. hodnoty a cíle EU, symboly EU, nadřazenost Evr. ústavy stát. ústav.)

2) Listina základních práv Unie (obdoba LZPS)

3) Politika EU (popis fungování EU)

4) Obecná a závěrečná ustanovení

- protokoly: např. Protokol o roli národních parlamentů

 

24) ČR v mezinárodních vztazích

Dějiny Československa

1) 28. října 1918 - 1. 10. 1938

- vznik Československa - Mnichovská dohoda

- Československo vzniklo jako výsledek staletého národně osvobozeneckého zápasu Čechů a Slováků za národní a sociální svobodu

- I. republika

    = demokratická republika (opírala o demokratickou koncepci T. G. Masaryka → český národ nositel humanistických a demokratických tradic)

    - prezident T. G. Masaryk, předseda vlády K. Kramář, min. financí A. Rašín (autor měn. reformy 1919 - odluka čs. měny od znehodnocené rakousko-uherské)

    - časté střídání vlád (v době vládních krizí vládla úřednická vláda)

    - dvoukomorový parlament Národní shromáždění (1918 jednokomorový parlament Revoluční národní shromáždění) - 1920 první volby

    - 1920 první Ústava československého státu vycházející z Masarykovy ideje (zaručovala všechna občanská práva a svobody včetně nedotknutelnosti soukromého vlastnictví)

    - politické strany:

    - ČSSA Československá strana agrární (středopravá)

    - ČSSD Československá socialistická demokracie (patří mezi 2 nejsilnější)

    - ČSSL Československá strana lidová

    - ČSSNS Československá strana národně socialistická

    - Hlinkova slovenská lidová strana

    - rozhodující pol. pozice ve státě - neoficiální orgány státní moci:

    - Pětka (předsedové 5 nejdůležitějších a největších parlamentních stran)

    - Hrad (Skupina Hradu; umělci shromáždění kolem T. G. Masaryka)

    - důležité zajištění územní celistvosti Československa (Maďarsko obsadilo dokonce celé V Slovensko; spor o Podkarpatskou Rus s Ukrajinou; otázka německých pohraničních oblastí Československa žádajících připojení k Rakousku) → výsledky úsilí o zajištění územní celistvosti státu potvrzeny na Pařížské mírové konferenci 1919

    - posilování postavení ve střední a jihovýchodní Evropě → 1920 tzv. Malá dohoda (s Rumunskem a Jugoslávií) = pův. obranný spolek proti Maďarsku, později k zajištění mez. politické a hosp. stability v oblasti mezi Něm. a SSSR

    - 1935 prezidentské volby - abdikace T. G. Masaryka, nastupuje E. Beneš

    - 1936 zákon na obranu republiky - zesílení zbrojní výroby, výstavba pohranič. opevnění

    - Slovensko - hnutí usilující o autonomii v rámci Československa; Hlinkova lidová strana - sblížení s Německem

    - 1937 začátek německé vojenské agrese ve střední Evropě (VB a Francie nebrání něm. požadavkům) → Československo stále více mez. izolované

    - Něm. - požadavek územní autonomie pohraničí (podpořeno Z mocnostmi); ČSR přijalo anglickou nabídku zprostředkování (lord Runciman)

    - 23. 9. 1938 všeobecná mobilizace v ČSR - poté, co Hitler odmítl jakékoli jednání s čs. vládou o území Sudet

- 29. 9. 1938 Mnichovská dohoda

    - Hitler, Mussolini, Chamberlain, Daladier

    - zástupci VB a Francie přijali všechny Hitlerovy požadavky (včetně lhůt urč. k vyklizení odstoupeného území)

    - druhý den rozhodnutí oficiálně doručeno čs. vládě

2) 1. 10. 1938 - 14./15./16. 3. 1939

- II. republika - 14. oznámení obsazení zbytku českého území

      - 15. obsazení českého území + vznik Slovenského štátu

      - 16. vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (do kapitulace Něm. 8. 5. 1945)

- 1938 dokončení likvidace zbytku čs. státu (pol. destabilizace pomnichovské republiky, izolace Slovenska a vojenská okupace Čech a Moravy)

- Slovensko - zesilování autonomistických tendencí; Hitler Hlinkově lidové straně (Jozef Tiso) nabídl vytvoření samostatného státu pod něm. ochranou - Tiso přijal

- II. republika

    - zcela závislá na fašistickém Německu

    - okleštěné hranice, obranný systém rozvrácen, dopravní síť rozrušena, obsazeny důležité průmyslové regiony a oblasti bohaté na suroviny

    - hluboká politická a morální krize

    - 17. 11. 1938 uzavřeny vysoké školy

    -1938 abdikace prezidenta E. Beneše, nastupuje E. Hácha

    - rozpad koaličního systému politických stran - omezení politických stran → později úplně zakázány; jediná strana - Národní souručenství

    - prezident E. Hácha odjel do Berlína - pod nátlakem souhlasil s vytvořením Protektorátu

- Protektorát Čechy a Morava

    - 15. 3. 1939 vojensky obsazeno celé území Čech a Moravy

3) 14./15./16. 3. 1939 - 8. 5. 1945

- Protektorát Čechy a Morava - kapitulace Německa

- Protektorát Čechy a Morava

    - 15. 3. 1939 vojensky obsazeno celé území Čech a Moravy

    - česká (protektorátní) vláda spolupracuje s Německou správou v čele s říšským kancléřem (Konstantin von Neurath, Reinhard Heydrich) - zahraniční i domácí politika určována Německem

    - exilová vláda v Londýně

    - atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha zorganizovaný londýnským odbojem (Jozef Gabčík a Jan Kubiš - skupina Antropoid) → heydrichiáda → vypálení vesnic Lidice a Ležáky a rozpoutání teroru proti civilnímu obyvatelstvu

    - protifašistický odboj - partyzánské formy boje

4) 8. 5. 1945 - únor 1948

- kapitulace Německa - komunistický převrat

- Československo osvobozováno: od 1. 5. 1945

    - ze západu americkou armádou (D. Eisenhover navrhl sovětskému velení postoupení mezi Karlovy Vary - Plzeň - Č. Budějovice; několik jednotek až do Prahy)

    - 5. 5. povstání v Praze (něm. jednotky odmítly kapitulovat - 9. 5. sovětské jednotky osvobodily Prahu)

    - z východu Rudou armádou

- po kapitulaci Německa - zavádění okupační správy (řešeno na Postupimské konferenci)

= přechodné období, ve kterém byly nastoleny režimy se socialistickými tendencemi

- 1946 první volby - vítězství KSČ (40 %)

    - prezident E. Beneš pověřuje předsedu vlády K. Gottwalda sestavením vlády → komunisté

- komunisté získávají významné pozice a chystají se převzít moc → lidové milice (ozbrojené jednotky KSČ); komunisté i SSSR oblíbeni (po zkušenostech z Mnichova ČSR Západu nevěří)

- po ustavení vlády prezident E. Beneš donucen odstoupit nastupuje Novotný

- Československá zahraniční politika řízena ze SSSR

5) únor 1948 - 1953/1960

- komunistický převrat - † Stalin, Gottwald/vznik ČSSR

- všechny země se staly lidovými či lidově demokr. republikami - řízené prostřednictvím jediné strany (komunistické nebo ovládané komunisty)

- 1948 vlna znárodňování velkých podniků, kolektivizace zemědělství (ke státnímu vlastnictví půdy připojeno vlastnictví zemědělských družstev)

- 1948 vlna emigrace

- zavedení systematického plánování

- společnost centrálně řízená byrokracií

- nejhorší politické procesy k vyrovnání se s nepřáteli státu a popravy

    - vykonstruované procesy vedené na základech nesmyslných žalob

    - proti vojákům - Heliodor Píka, proti příslušníkům jiných pol. stran - Milada Horáková, proti představitelům církve, proti reakčním silám ve vlastní straně - R. Slánský)

    - vedené ve všech státech SSSR

6) 1953/1960 - 1968/9

- † Stalin, Gottwald/vznik ČSSR - Pražské jaro

- po Stalinovi nastoupil Chruščov (po něm 1965 Brežněv)

- po Stalinově smrti vyhlásil Chruščov doktrínu o soc. pluralismu (více cest k socialismu)

= období renesance české kultury; uvolnění kultury a společnosti díky smrti Stalina 1953

- kritika kultu osobnosti - krize v komunistickém hnutí i v kultuře následkem značné uvolnění

- období politického tání (omezení systému nucených táborů, propouštění pol. vězňů)

- rehabilitace obětí masových procesů

- pokus o reformy - obměna byrokraticko-centralistického aparátu a demokratizace strany, odborů a státních institucí; cíl reforem - socialismus s lidskou tváří

- ČSSR - prezident Antonín Novotný (i tajemník KSČ)

- prezident Novotný abdikuje, nastupuje Ludvík Svoboda, 1. muž strany - po Novotném Alexandr Dubček

- 1968 - Pražské jaro

    - reformní snahy a změny ve vedení státu vyvrcholí v srpnu vstupem vojsk Varšavské smlouvy, které mají ČSSR „zachránit“

    - Dubček a jeho spolupracovníci zatčeni a dopraveni do Moskvy - ze svých fcí postupně odstraněni a vyloučeni z KSČ

    - vlna emigrace

7) 1968/9 - 1989

- Pražské jaro - Sametová revoluce

- 1982 † Brežněv, nastupuje Gorbačov

- normalizace

    =  obrodný proces v KSČ; pokus o stabilizaci vývoje zpět ke tvrdšímu komunismu

    - prezident Ludvík Svoboda (po něm Gustav Husák)

    - opět radikální čistky státního a stranického aparátu

- 1989 - Sametová revoluce

    = dekomunizace a demokratizace v Československu; nenásilné převzetí komunistické moci

    - spolu s NDR se ČSFR distancovalo od Gorbačovovy perestrojky (podobné P. jaru)

    - 1989 demonstrace (připomenutí 10. výročí smrti Jana Palacha) - krátkodobé uvěznění Václava Havla; následovaly další demonstrace (výročí sovětské invaze, vzniku Československa a zastřelení Jana Opletala)

    - policejní zásah proti poslední manifestaci zburcoval obyvatelstvo, které uskutečnilo novou nenásilnou demonstraci na Václavském náměstí a opozice založila Občanské fórum

    - nově sestavená vláda (16 komunistů a 5 nekomunistů) byla Občanským fórem odmítnuta a vytvořila se nová vláda v poměru 11:10

    - prezident Husák odstoupil, zvolen Václav Havel

    - 1990 uspořádány první svobodné volby - potvrzení vítězství demokratických sil

- prezidenti:

- T. G. Masaryk (1918 - 1935)

- Edvard Beneš (1935 - říjen 1938)

- Emil Hácha (1938 - 1945)

- Edvard Beneš (1945 - 1948)

- Klement Gottwald (1948 1953)

- Antonín Zápotocký (1953 - 1957)

- Antonín Novotný (1957 - 1968; 1960 vyhlašuje ČSSR)

- Ludvík Svoboda (1968 - 1975)

- Gustáv Husák (1975 - 1989)

- Václav Havel (1989 - )

- Václav Klaus

- zahraničně-politická orientace

- Malá dohoda - orientace na Francii - smlouvy (přes ni na VB); I. republika

- 1945 - 48 (prez. Beneš) - „most mezi V a Z“

- členství v RVHP (1949) a účast ve Varšavské smlouvě (1955) - orientace na SSSR

- 1989 - EU (USA)

- mezinárodní závazky ČR:

- vyplývají ze smluv (např. Malá dohoda - smlouvy s Francií) a z členství v mezinárodních organizacích (např. v NATO - závazek vzájemné pomoci)

- Česká republika v mezinárodních organizacích:

- OSN

    - ČSR zakl. člen, ČR od 1993; ČR je i členem většiny přidružených organizací

- NATO

    - 1994 připojení k projektu Partnerství pro mír

    - členem od roku 1999; možnost přispět zvláštními jednotkami do společných aliančních sil (polní nemocnice, protichemická jednotka, radiolokátory)

- CEFTA

- OBSE - od 1993

- OECD

- Rada Evropy - od 1993

- EU

    - členem od 1. 5. 2004; předpoklad přistoupení k Schengenským smlouvám o volném pohybu osob do roku 2007, k měnové unii do roku 2009

- Interpol 

 

25) Současné globální problémy

- problémové okruhy zahrnují velké množství podřazených problémů

- v současnosti existuje 25 globálních, celosvětových problémů (rozšiřující se tendence - v 70. letech, kdy se tyto problémy začaly studovat, existovalo pouze 10 problémů)

- zasahují s různou měrou celý svět; jsou většinou dlouhodobého rázu: jejich řešení vyžaduje velké náklady a trvalou angažovanost; žádný stát nenese za jejich vznik výhradní odpovědnost (nemožnost postihu)

- většinou je nelze uspokojivě řešit v rámci států, je nutná mezinárodní spolupráce

- většinou nejde o politickou prioritu žádného ze států, zastiňují je jiné státní zájmy

- problémy:

- globální

- subglobální (celosvětový výskyt, ale s možností řešení v národním rámci - např. urbanizace)

- členění problémů:

a) intersociální

    = vzájemné působení různých společensko-sociálních a ekon. systémů a globálního soužití lidstva; intersociální problémy jsou reakcí na globální společenské situace

    - problémy:

    - odvracení světové války a jaderných konfliktů, boj s terorismem (přímo se netýkají ekonomiky, ale jsou s ní spojeny)

    - sociální a ekonomická zaostalost rozvojových zemí

    - globální zadluženost; poměr dlužníků a věřitelů

    - změna mezinárodních ekonomických vztahů (díky globalizaci přesun kapitálu do oblastí, které jsou náchylné k finančním, především měnovým, krizím)

b) přírodně-sociální

    = přerušení vazeb mezi přírodou a lidskou společností (růst počtu obyvatelstva, konstantní přírodní zdroje) - vznik již při formování lidské společnosti

    - problémy:

    - energetický a surovinový problém (zásoby a spotřeba - současná a budoucí) - ropa, zemní plyn, uhlí

    - ekologický problém - devastace životního prostředí (zvyšující se intenzita; skleníkový efekt, znečištění atmosféry exhalacemi, narušování ozónové vrstvy, znečištění hydrosféry, kyselé deště, kácení deštných pralesů, nebezpečí kontaminace přírody odpadem)

    - populační problém (přelidnění, stárnutí, šíření chorob…)

    - potravinový (+ nutriční = živinový) problém

c) antroposociální

    = sociální, kulturní, humanitární, etnické problémy

    - problémy:

    - nerovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči, bydlení, kultuře, lidským právům

    - drogová závislost

    - nekontrolovatelná migrace

    - růst městských aglomerací

- příčiny zanedbávání globálních problémů:

- důsledky problémů se často projevují pozvolna po mnoha letech; nejsou vnímány státy jako naléhavé, zdá se, že na jejich řešení je dost času

- státy se neshodují na způsobech řešení (např. otázka smířlivého nebo tvrdého postupu vůči terorismu)

- státy nechtějí podřizovat národní zájmy zájmům globálním (např. nutnost snižování množství exhalací je obecně přijímána, žádný stát však nechce přistoupit k sebeomezení)

- pojem trvale udržitelný rozvoj = zajišťuje potřeby současnosti, aniž by omezoval možnosti uspokojit potřeby budoucích generací

- pořadí závažnosti globálních problémů (z hlediska budoucnosti):

1) změna klimatu 51 %

2) nedostatek sladké vody 29 %

3) odlesnění 28 %

4) znečištění sladké vody 28 %

5) špatná správa věcí veřejných 27 %

6) růst počtu obyvatelstva a jeho pohyb 22 %

7) změna společenských hodnot 21 %

8) likvidace odpadů 20 %

9) znečištění ovzduší 20 %

10) degradace půdy 18 %

11) chemické znečištění 16 %

12) urbanizace 16 %

13) úbytek ozónu 15 %

14) spotřeba energie 15 %

15) chudoba 9 %

16) války a konflikty 7 %

17) ohrožení z kosmického prostoru 4 %

18) stoupání mořské hladiny 3 %

Intersociální problémy

Terorismus

= systematické užívání fyzického násilí převážně vůči civilistům

- politický nástroj slabých proti silným (strategie zaručuje rychlou a výraznou odezvu a představuje minimální riziko)

- podle oblasti působnosti:

- globální (celosvětový nebo v rámci více států)

- regionální (v rámci 1 státu)

- podle cílů, kterých chce dosáhnout:

- separatistický (cílem je vytvoření vlastního území - např. IRA v S Irsku, ETA ve Španělsku)

- náboženský (např. Al Kajdá)

- revoluční (např. Rudé brigády v Itálii)

- pravicový

- existuje již od starověku (v 19. st. se vyznačoval útoky na panovníky a politické osobnosti; ve 20. st. vznikl separatistický a náboženský terorismus)

- teroristické organizace:

- Al Kajdá (= osvobozenecká armáda islámských svatyní; zakladatelem je Usáma bin Ládin - ze zámožné rodiny –> financování výcviku, organizace i teroristických akcí)

- IRA (= Irská republikánská armáda; vznik v r. 1916 jako ozbrojená složka strany Sinn Féin; usiluje o odtržení S Irska od Anglie - náboženský spor mezi protestanty a katolíky)

- ETA (= Euzkadi ta Askatasuna - Baskitsko a svoboda; vznik v r. 1959 v Bilbao; usiluje o uznání nezávislosti Baskitska Španělskem a Francií)

- Rudé brigády (= italská ultralevicová org.)