20) NATO (North Atlantic Treaty Organization)
= organizace s regionální působností (Evropa), omezeným rozsahem působnosti a s vysokým stupněm integrace (vojenská integrace)
- předchůdcem byla Západní unie (WU, založená roku 1948 Bruselským paktem; multilaterální systém = stejná ochrana pro všechny člen. státy a závaznost států k pomoci), později přeměněná v Západoevropskou unii (WEU, založená roku 1955, jejímž členem se stalo Německo)
- NATO bylo založeno Washigtonskou smlouvou v roce 1949 , kterou podepsalo 12 států, k nimž se později přidali další (na začátku Studené války, v 50. letech, přerostla původně vojenská aliance v organizaci s integrovaným vojenským velením)
- cíle: poskytnout svým napadeným členům pomoc s cílem udržení míru a bezpečnosti v Evropě
- hlavní orgány: Rada NATO (Severoatlantická rada; NAC), Výbor pro obranné plánování (DCP) a Skupina pro jaderné plánování (NCP)
- Rada NATO (Severoatlantická rada):
- k přijetí jejího rozhodnutí je nutný souhlas všech členů (konsenzus)
- předseda - generální tajemník (reprezentativní fce; představuje jednotu NATO; jeho sekretariát podává Radě návrhy) - Robertson, Solana, v souč. Jaap de Hoop Scheffer
- Výbor pro plánování obrany:
- vypracovává návrhy strategie Severoatlantické Aliance, které projednává Rada
- Skupina pro jaderné plánování:
- správa jaderného potenciálu USA, Velké Británie a Francie
- zakládající členové NATO byli Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Velká Británie a USA (12 států), rozšiřování probíhalo v roce 1952 (Řecko, Turecko), 1955 (Spolková republika Německo), 1981 (Španělsko), 1999 (Česká republika, Polsko, Maďarsko; v roce 1994 projekt Partnerství pro mír - propracoval přístup zemí bývalého východního bloku) - dnes celkem 26 států
- Washingtonská smlouva (multilaterální = mnohostranný obranný pakt):
- členové NATO se při jejím podpisu v článku 5, který tvořil jádro smlouvy, zavazovali, že budou považovat útok na jednoho ze svých členů za útok na všechny a že podniknou veškeré kroky (včetně použití vojenské síly) nutné k obnovení a udržení bezpečnosti v severoatlantické oblasti
- článek 2 zavazoval členy ke zvyšování své i kolektivní schopnosti vzdorovat ozbrojeným útokům (tím se stal v 50. letech základem k přetvoření aliance ve voj. org.)
- Varšavská smlouva (voj. pakt evropských komunistických zemí):
- podepsána ve Varšavě r. 1955 na základě Smlouvy o přátelství; rozpuštěna roku 1991
- zajišťovala kontrolu SSSR nad východním blokem v případě uvolnění mezi Z a V; byla uzavřena na 20 let (s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před jejím uplynutím nevypoví); jejím cílem byla koordinace zahr. politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě a spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti; jejím nejvyšším orgánem byl Politický poradní sbor
- členové: Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko a SSSR (8 států)
21) OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě)
KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě)
= myšlenka celoevropské bezpečnostní konference
- konkrétní návrh konf. předložen r. 1954 SSSR (jednalo se o rozdělení světa po II. svět. válce)
- jednání o konferenci probíhala v letech 1972 - 73
- vlastní multilaterální jednání se uskutečnila v letech 1973 - 75; účastnilo se jich 35 států (většin. státy NATO a Varšavské smlouvy; Evropa + USA, Kanada; bez Albánie)
- 1. 8. 1975 podepsán Helsinský závěrečný akt
- 3 hlavní okruhy doporučení:
- 1. koš: politicko-vojenské aspekty bezpečnosti
- 2. koš: spolupráce v oblastech ekonomiky, živ. prostředí, vědecko-technická spolupráce
- 3. koš: spolupráce v humanitární oblasti (lid. práva, informace, kultura, vzdělávání)
- princip fungování Konference:
- rozhodnutí na základě konsenzu
- výměna názorů, spolupráce
- nový způsob komunikace
- následné konference:
- Bělehrad 1977 - 78; Madrid 1980 - 83; Vídeň 1986 - 89
+ zasedání expertů (kultura, informace, lidská dimenze, bezpečnost a odzbrojení)
- 21. 11. 1990 přijata Charta pro novou Evropu (Paříž)
–> institucionalizace; posilování funkčnosti
–> r. 1995 vznik OBSE přetvořením z KBSE
OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě; OSCE - Organization for Security and Cooperation in Europe)
= regionální organizace (vojensko-politická integrace)
- členové: 55 států (USA, Kanada, evropské státy)
- hl. cíle:
- budování plně demokratické společnosti
- prevence lokálních konfliktů
- obnovování stability a míru ve válečných oblastech
- prosazování kolektivní bezpečnosti
- odstraňování rozdílů mezi státy
- orgány:
- Následná schůze = nejvyšší orgán; shromáždění nejvyšších představitelů států (nepravidelné)
- Summit
- Ministerská rada
- Vysoká rada = Ekonomické fórum (1x ročně)
- Stálá rada
- Fórum pro bezpečnostní spolupráci
- instituce:
- Výkonný předseda = řídí OBSE v době, kdy nezasedá Následná schůze nebo Summit; pochází vždy z předsednické země
- Generální tajemník (Vídeň); Sekretariát (Vídeň)
- Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (Varšava)
- Vysoký komisař pro národnostní menšiny (Haag)
- OBSE uskutečňuje mise v krizových oblastech Evropy (Bosna a Hercegovina, Makedonie, Kosovo, Chorvatsko, Gruzie) –> pokusy o nastolení demokratických systémů
22) Rada Evropy jako model regionální spolupráce
- Rada Evropy:
= regionální mezivládní organizace
- sídlo: Štrasburk (SV Francie)
- vznik: 1949
- členové: 46 států; 10 zakládajících - Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko, Velká Británie; ČR je členem od 1993
- úřední jazyky: angličtina a francouzština; v Parlamentním shromáždění se používají jako pracovní jazyky také němčina, italština a ruština
- cíle:
- ochrana demokracie a lidských práv, kulturní identity evropských národů
- pomoc transformujícím se politickým režimům při přechodu k demokracii
- příprava smluv chránících lidská a sociální práva obyvatel členských států
- podpora vědomí evropské kulturní identity i různorodosti a napomáhání jejich rozvoji
- hledání řešení problémů, kterým čelí evropská společnost (menšiny, xenofobie, netolerance, ochrana životního prostředí, AIDS, drogy, organizovaný zločin apod.)
- pomoc při konsolidaci demokratické stability v Evropě podporou politických, legislativních a ústavních reforem
- Rada Evropy se zabývá všemi hlavními problémy evropské společnosti s výjimkou obrany
- sféry činnosti: lidská práva, hromadné sdělovací prostředky, legislativní spolupráce, sociální a ekonomické otázky, zdravotnictví, výchova a vzdělávání, kultura, národní dědictví, sport, mládež, místní samospráva a spolupráce přesahující hranice, ochrana životního prostředí a územní plánování
- vznik a vývoj Rady Evropy:
- vznik Rady Evropy 1949
- Summit ve Štrasburku 1997
- akční plán k posilování činnosti RE (4 klíčová témata: demokracie a lidská práva, sociální soudržnost, bezpečnost občanů, výchova k demokracii a kulturní odlišnosti)
- Summit ve Varšavě 2005 (16. - 17. 5.)
- k podpisu předloženy 3 nové úmluvy: Úmluva Rady Evropy o předcházení terorismu, Úmluva vztahující se k praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinů a k financování terorismu, Úmluva Rady Evropy k boji proti obchodu s lidskými bytostmi
- Rada Evropy uzavřela více než 190 mezivládních úmluv a dohod
- na předních místech jsou:
- Evropská úmluva o lidských právech 1953
- Evropská sociální charta 1961
- Evropský zákoník sociálního zabezpečení 1964
- Úmluva o ochraně lidských práv a svobod
- Evropská kulturní úmluva
- hlavní orgány Rady Evropy:
- Výbor ministrů
= ministři zahraničních věcí všech členských států; předsednictví
- rozhodovací orgán
- Parlamentní shromáždění
= vybraní poslanci národních parlamentů členských států
- poradní orgán
- Kongres místních a regionálních samospráv
= reprezentuje regionální státní správu a samosprávu uvnitř států
- poradní orgán (konzultativní fce)
- země žádající o členství - Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Bosna a Hercegovina
23) Vývoj, současnost a budoucnost EU
Evropská integrace
= snaha o zamezení a předcházení dalším válečným konfliktům na kontinentě
- začala probíhat před. po 2. světové válce; první pokusy již po 1. sv. v. (1945 - 60/99)
- otázka politická a ekonomická - nutnost srovnání rozdílů mezi jednotlivými státy a nutnost silné Evropy vzdorující tlaku Sovětského svazu
- 1946 Churchillův projev o Spojených státech evropských
- 1950 Schumanova deklarace
= projekt organizace ESUO
- Schumanův plán měl postupně zrušit cla a kvóty pro uhlí a hutní produkty a vytvořit tak společný trh (prosazován před. Francií - možnost získávat surovin ze SRN)
- Robert Schuman - min. zahr. Francie
- 1951 Pařížská smlouva - ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli)
- zakl. členové: Francie, SRN, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko - Šestka
- popud k jeho vzniku dal Schumanův plán
- 1957/8 Římské smlouvy - EHS (Evropské hosp. společenství) a EUROATOM (Evropské společenství pro atomovou energii)
- zakládající členové: Francie, SRN, Itálie a země Beneluxu - Šestka
- 1967 vznik ES sloučením ESUO, EHS a EUROATOM
- 1978 Evropský měnový systém (zúčtovací jednotka ECU)
- 1985 Scheengenská dohoda - dohoda o uvolňování pohybu osob mezi státy Beneluxu, Francií a Německem
- 1992 Maastrichtská smlouva - vznik EU
- Maastrichtská smlouva o hospodářské a politické unii Evropy - zavázala členy k provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky
- Smlouva o ES
- Smlouva o EU
- 1991 Evropský hospodářský prostor (EU a ESUO - dohoda o obchodu bez bariér)
- 1997 Amsterdamská smlouva (změny EU)
+ Agenda 2000 - pro silnější a širší unii (vývoj na poč. 21. st. - příprava na rozšíření)
- 1998 Evropská centrální banka (Evropský systém centrálních bank)
- 1999 jednotná evropská měna EURO v bezhotovostním styku (11 států)
- 2002 jednotná evropská měna EURO v hotovostním styku (11 států)
Evropská unie
= společenství demokratických států; hospodářská, měnová a politická unie
- zakládající členové: Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko
- rozšiřování EU:
- 1973 - VB, Irsko, Dánsko –> vznik Devítky
- 1981 - Řecko –> vznik Desítky
- 1986 - Španělsko, Portugalsko –> vznik Dvanáctky
- 1995 - Rakousko, Finsko, Švédsko –> vznik Patnáctky
- 2004 (1. 5.) - ČR, SR, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Malta, Kypr
- kandidátské státy: pobaltské republiky (Rumunsko, Bulharsko + Turecko)
- 1993 Kodaňská přístupová kritéria - umožňují vstup pouze státům s určitou a hospodářskou politickou vyspělostí (% HDP; demokracie, dodržování lidských práv…)
- hl. orgány EU:
- Evropská rada, Evropský parlament, Rada EU, Evropská komise, Hospodářský a sociální výbor, Evropský účetní dvůr, Evropský soudní dvůr, Evropský ombudsman, Výbor regionů
- sídla - Brusel (hl. m. Belgie), Lucemburk (hl. m. Lucemburska) a Štrasburk (Francie)
Evropská rada (Evropský summit)
= samostatné jednání hlav členských států EU a šéfů jejich vlád + předsedy Komise; probíhá pravidelně 2x ročně a dále podle potřeby
- poskytuje EU podněty pro její rozvoj, urychluje proces integrace, vytyčuje její obecný politický směr a zabývá se problémy, které nevyřešila Rada ministrů
- smí se usnášet pouze jednomyslně
- předsednictví v radě se mění podle předsednictví v EU a schůze probíhají ve státě, jež EU předsedá
Evropský parlament - Štrasburk
= jediná přímo volená instituce EU; vykonává demokratickou kontrolu zákonodárného procesu na úrovni EU
- legislativní, rozpočtová a kontrolní pravomoc
- EP má 732 poslanců (např. Německo 99, ČR 24, Malta 5)
- funkční období - 5 let, poměrné volební zastoupení
- nejednotný statut
- nadnárodní poslanecké kluby sestavené podle politické orientace, ne podle země původu (Evropští sociální demokraté, Evropská lidová strana…)
- sídlí ve Štrasburku, jednotlivé pracovní skupiny zasedají v Bruselu, sekretariát v Lucemburku
- první volený EP ve volebním období 1979 - 1984
- pravomoci výrazně rozšířeny Maastrichtskou a Amsterdamskou smlouvou - 1993 a 1999
- předseda Josep Borrel Fantell; 14 místopředsedů
Evropský ombudsman - Štrasburk
= veřejný ochránce práv; od občanů, FO nebo PO z členského státu EU přijímá a posuzuje stížnosti na instituce EU
- vznik 1995
- funkční období - 5 let
Rada EU (Rada ministrů) - Brusel
= mocenský orgán EU
- koordinuje politiky jednotlivých členských států i společnou politiku ES, jménem EU uzavírá smlouvy s třetími zeměmi, vydává akty práva ES - právní normy
- rozhodnutí závazná pro všechny členské státy
- předsednictví v Radě se mění po půl roce, v současnosti předsedá Nizozemsko; předsedající zemi po technické a administrativní stránce asistuje Generální sekretariát rady
- trojka = spolupráce ministra zahraničních věcí předsednické země a ministrů ze zemí před a po předsednické zemi –> zajištění kontinuity
- COREPER = zástupci členských států v Bruselu
- ECOFIN = ministři financí a obchodu, projednávající ekonomické otázky
Evropská komise - Brusel
= ochránce právního systému EU
= legislativní, výkonný, administrativní a jurisdikční orgán; jako jediný orgán může navrhovat akty práva ES - právní normy (o nichž později jedná Rada ministrů a EP)
- má vlastní rozhodovací pravomoc - dbá na plnění smluvních závazků a v případě jejich porušení má právo zasáhnout (podává žalobu k Soudnímu dvoru), spolu s ostatními institucemi navrhuje rozpočet EU a předkládá závěrečnou zprávu o hosp. s rozpočtem
- 25 komisařů z jednotlivých členských zemí EU (do 1. 11. bylo 30 komisařů), každý komisař se stará 1 oblast, nesmějí být reprezentanty státu (V. Špidla, G. Verheugen, Benito Ferrero-Waldner)
- funkční období - 5 let
- předseda - Chosé Manuel Barroso, Portugalsko; předtím Romano Prodi, Itálie
Hospodářský a sociální výbor - Brusel
= orgán reprezentující zaměstnavatele, zaměstnance a představitele svobodných povolání
- 6 sekcí (zemědělství, hosp. a měnová unie, zaměstnanost, vnější vztahy, vnitřní trh, doprava…)
- schůze 10x ročně
- funkční období - 4 roky
Výbor regionů - Brusel
= poradní orgán pro Komisi, Radu a Parlament
- poskytuje místní a oblastní vazbu pro rozhodování v EU
- 7 sekcí (politika, zemědělství, doprava, energetika, sociální politika, zaměstnanost, kultura…)
- vznik 1994; 317 členů
- předseda (2 roky)
Evropský účetní dvůr - Lucemburk
= instituce garantující finanční a měnovou politiku EU; dohlíží na správnou fci kontrolních orgánů jednotlivých institucí, na hospodaření s penězi z EU v jednotlivých státních institucích a kontroluje výdaje EU
- 25 nezávislých odborníků z jednotlivých členských zemí
- funkční období - 6 let
- předseda (3 roky) - Juan Vallés, Španělsko
Evropský soudní dvůr - Lucemburk
= nejvyšší instituce zajišťující soulad mezi právem ES, jednotlivých členských států a jejich subjektů (PO, FO a občanů)
- spory, které se nepodaří vyřešit v členských zemích, se po podání žádosti projednávají u ESD, jehož stanovisko je rozhodující
- 25 soudců a 9 generálních advokátů, funkční období - 6 let
- zasedá v plénu nebo v senátech složeném ze 3 či 5 soudců
- předseda (3 roky) - Vassilios Skouris, Řecko
- Evropský soud prvního stupně
- vyřizuje stížnosti jednotlivých osob proti rozhodnutím institucí EU, spory mezi institucemi EU a jejich zaměstnanci a žaloby proti Komisi
- proti jeho rozhodnutí se lze odvolat k Soudnímu dvoru
- 15 soudců jmenovaných na 6 let
Evropská ústava
- vytvořena Konventem zasedajícím v letech 2002 - 3 (předseda - bývalý francouzský prezident)
- text ústavy schválen v červnu 2004, podepsán v říjnu 2004, s ratifikací se počítá do r. 2006/7 (k vzetí v platnost musí ústavu přijmout všechny členské státy; formu přijetí - referendum nebo ratifikaci Parlament - si státy vybírají sami)
- odkaz na kulturní, náboženské a humanistické dědictví
- 350 stran: preambule + 4 části + protokoly
1) Zákl. ustanovení (hl. hodnoty a cíle EU, symboly EU, nadřazenost Evr. ústavy stát. ústav.)
2) Listina základních práv Unie (obdoba LZPS)
3) Politika EU (popis fungování EU)
4) Obecná a závěrečná ustanovení
- protokoly: např. Protokol o roli národních parlamentů
24) ČR v mezinárodních vztazích
Dějiny Československa
1) 28. října 1918 - 1. 10. 1938
- vznik Československa - Mnichovská dohoda
- Československo vzniklo jako výsledek staletého národně osvobozeneckého zápasu Čechů a Slováků za národní a sociální svobodu
- I. republika
= demokratická republika (opírala o demokratickou koncepci T. G. Masaryka → český národ nositel humanistických a demokratických tradic)
- prezident T. G. Masaryk, předseda vlády K. Kramář, min. financí A. Rašín (autor měn. reformy 1919 - odluka čs. měny od znehodnocené rakousko-uherské)
- časté střídání vlád (v době vládních krizí vládla úřednická vláda)
- dvoukomorový parlament Národní shromáždění (1918 jednokomorový parlament Revoluční národní shromáždění) - 1920 první volby
- 1920 první Ústava československého státu vycházející z Masarykovy ideje (zaručovala všechna občanská práva a svobody včetně nedotknutelnosti soukromého vlastnictví)
- politické strany:
- ČSSA Československá strana agrární (středopravá)
- ČSSD Československá socialistická demokracie (patří mezi 2 nejsilnější)
- ČSSL Československá strana lidová
- ČSSNS Československá strana národně socialistická
- Hlinkova slovenská lidová strana
- rozhodující pol. pozice ve státě - neoficiální orgány státní moci:
- Pětka (předsedové 5 nejdůležitějších a největších parlamentních stran)
- Hrad (Skupina Hradu; umělci shromáždění kolem T. G. Masaryka)
- důležité zajištění územní celistvosti Československa (Maďarsko obsadilo dokonce celé V Slovensko; spor o Podkarpatskou Rus s Ukrajinou; otázka německých pohraničních oblastí Československa žádajících připojení k Rakousku) → výsledky úsilí o zajištění územní celistvosti státu potvrzeny na Pařížské mírové konferenci 1919
- posilování postavení ve střední a jihovýchodní Evropě → 1920 tzv. Malá dohoda (s Rumunskem a Jugoslávií) = pův. obranný spolek proti Maďarsku, později k zajištění mez. politické a hosp. stability v oblasti mezi Něm. a SSSR
- 1935 prezidentské volby - abdikace T. G. Masaryka, nastupuje E. Beneš
- 1936 zákon na obranu republiky - zesílení zbrojní výroby, výstavba pohranič. opevnění
- Slovensko - hnutí usilující o autonomii v rámci Československa; Hlinkova lidová strana - sblížení s Německem
- 1937 začátek německé vojenské agrese ve střední Evropě (VB a Francie nebrání něm. požadavkům) → Československo stále více mez. izolované
- Něm. - požadavek územní autonomie pohraničí (podpořeno Z mocnostmi); ČSR přijalo anglickou nabídku zprostředkování (lord Runciman)
- 23. 9. 1938 všeobecná mobilizace v ČSR - poté, co Hitler odmítl jakékoli jednání s čs. vládou o území Sudet
- 29. 9. 1938 Mnichovská dohoda
- Hitler, Mussolini, Chamberlain, Daladier
- zástupci VB a Francie přijali všechny Hitlerovy požadavky (včetně lhůt urč. k vyklizení odstoupeného území)
- druhý den rozhodnutí oficiálně doručeno čs. vládě
2) 1. 10. 1938 - 14./15./16. 3. 1939
- II. republika - 14. oznámení obsazení zbytku českého území
- 15. obsazení českého území + vznik Slovenského štátu
- 16. vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (do kapitulace Něm. 8. 5. 1945)
- 1938 dokončení likvidace zbytku čs. státu (pol. destabilizace pomnichovské republiky, izolace Slovenska a vojenská okupace Čech a Moravy)
- Slovensko - zesilování autonomistických tendencí; Hitler Hlinkově lidové straně (Jozef Tiso) nabídl vytvoření samostatného státu pod něm. ochranou - Tiso přijal
- II. republika
- zcela závislá na fašistickém Německu
- okleštěné hranice, obranný systém rozvrácen, dopravní síť rozrušena, obsazeny důležité průmyslové regiony a oblasti bohaté na suroviny
- hluboká politická a morální krize
- 17. 11. 1938 uzavřeny vysoké školy
-1938 abdikace prezidenta E. Beneše, nastupuje E. Hácha
- rozpad koaličního systému politických stran - omezení politických stran → později úplně zakázány; jediná strana - Národní souručenství
- prezident E. Hácha odjel do Berlína - pod nátlakem souhlasil s vytvořením Protektorátu
- Protektorát Čechy a Morava
- 15. 3. 1939 vojensky obsazeno celé území Čech a Moravy
3) 14./15./16. 3. 1939 - 8. 5. 1945
- Protektorát Čechy a Morava - kapitulace Německa
- Protektorát Čechy a Morava
- 15. 3. 1939 vojensky obsazeno celé území Čech a Moravy
- česká (protektorátní) vláda spolupracuje s Německou správou v čele s říšským kancléřem (Konstantin von Neurath, Reinhard Heydrich) - zahraniční i domácí politika určována Německem
- exilová vláda v Londýně
- atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha zorganizovaný londýnským odbojem (Jozef Gabčík a Jan Kubiš - skupina Antropoid) → heydrichiáda → vypálení vesnic Lidice a Ležáky a rozpoutání teroru proti civilnímu obyvatelstvu
- protifašistický odboj - partyzánské formy boje
4) 8. 5. 1945 - únor 1948
- kapitulace Německa - komunistický převrat
- Československo osvobozováno: od 1. 5. 1945
- ze západu americkou armádou (D. Eisenhover navrhl sovětskému velení postoupení mezi Karlovy Vary - Plzeň - Č. Budějovice; několik jednotek až do Prahy)
- 5. 5. povstání v Praze (něm. jednotky odmítly kapitulovat - 9. 5. sovětské jednotky osvobodily Prahu)
- z východu Rudou armádou
- po kapitulaci Německa - zavádění okupační správy (řešeno na Postupimské konferenci)
= přechodné období, ve kterém byly nastoleny režimy se socialistickými tendencemi
- 1946 první volby - vítězství KSČ (40 %)
- prezident E. Beneš pověřuje předsedu vlády K. Gottwalda sestavením vlády → komunisté
- komunisté získávají významné pozice a chystají se převzít moc → lidové milice (ozbrojené jednotky KSČ); komunisté i SSSR oblíbeni (po zkušenostech z Mnichova ČSR Západu nevěří)
- po ustavení vlády prezident E. Beneš donucen odstoupit nastupuje Novotný
- Československá zahraniční politika řízena ze SSSR
5) únor 1948 - 1953/1960
- komunistický převrat - † Stalin, Gottwald/vznik ČSSR
- všechny země se staly lidovými či lidově demokr. republikami - řízené prostřednictvím jediné strany (komunistické nebo ovládané komunisty)
- 1948 vlna znárodňování velkých podniků, kolektivizace zemědělství (ke státnímu vlastnictví půdy připojeno vlastnictví zemědělských družstev)
- 1948 vlna emigrace
- zavedení systematického plánování
- společnost centrálně řízená byrokracií
- nejhorší politické procesy k vyrovnání se s nepřáteli státu a popravy
- vykonstruované procesy vedené na základech nesmyslných žalob
- proti vojákům - Heliodor Píka, proti příslušníkům jiných pol. stran - Milada Horáková, proti představitelům církve, proti reakčním silám ve vlastní straně - R. Slánský)
- vedené ve všech státech SSSR
6) 1953/1960 - 1968/9
- † Stalin, Gottwald/vznik ČSSR - Pražské jaro
- po Stalinovi nastoupil Chruščov (po něm 1965 Brežněv)
- po Stalinově smrti vyhlásil Chruščov doktrínu o soc. pluralismu (více cest k socialismu)
= období renesance české kultury; uvolnění kultury a společnosti díky smrti Stalina 1953
- kritika kultu osobnosti - krize v komunistickém hnutí i v kultuře následkem značné uvolnění
- období politického tání (omezení systému nucených táborů, propouštění pol. vězňů)
- rehabilitace obětí masových procesů
- pokus o reformy - obměna byrokraticko-centralistického aparátu a demokratizace strany, odborů a státních institucí; cíl reforem - socialismus s lidskou tváří
- ČSSR - prezident Antonín Novotný (i tajemník KSČ)
- prezident Novotný abdikuje, nastupuje Ludvík Svoboda, 1. muž strany - po Novotném Alexandr Dubček
- 1968 - Pražské jaro
- reformní snahy a změny ve vedení státu vyvrcholí v srpnu vstupem vojsk Varšavské smlouvy, které mají ČSSR „zachránit“
- Dubček a jeho spolupracovníci zatčeni a dopraveni do Moskvy - ze svých fcí postupně odstraněni a vyloučeni z KSČ
- vlna emigrace
7) 1968/9 - 1989
- Pražské jaro - Sametová revoluce
- 1982 † Brežněv, nastupuje Gorbačov
- normalizace
= obrodný proces v KSČ; pokus o stabilizaci vývoje zpět ke tvrdšímu komunismu
- prezident Ludvík Svoboda (po něm Gustav Husák)
- opět radikální čistky státního a stranického aparátu
- 1989 - Sametová revoluce
= dekomunizace a demokratizace v Československu; nenásilné převzetí komunistické moci
- spolu s NDR se ČSFR distancovalo od Gorbačovovy perestrojky (podobné P. jaru)
- 1989 demonstrace (připomenutí 10. výročí smrti Jana Palacha) - krátkodobé uvěznění Václava Havla; následovaly další demonstrace (výročí sovětské invaze, vzniku Československa a zastřelení Jana Opletala)
- policejní zásah proti poslední manifestaci zburcoval obyvatelstvo, které uskutečnilo novou nenásilnou demonstraci na Václavském náměstí a opozice založila Občanské fórum
- nově sestavená vláda (16 komunistů a 5 nekomunistů) byla Občanským fórem odmítnuta a vytvořila se nová vláda v poměru 11:10
- prezident Husák odstoupil, zvolen Václav Havel
- 1990 uspořádány první svobodné volby - potvrzení vítězství demokratických sil
- prezidenti:
- T. G. Masaryk (1918 - 1935)
- Edvard Beneš (1935 - říjen 1938)
- Emil Hácha (1938 - 1945)
- Edvard Beneš (1945 - 1948)
- Klement Gottwald (1948 1953)
- Antonín Zápotocký (1953 - 1957)
- Antonín Novotný (1957 - 1968; 1960 vyhlašuje ČSSR)
- Ludvík Svoboda (1968 - 1975)
- Gustáv Husák (1975 - 1989)
- Václav Havel (1989 - )
- Václav Klaus
- zahraničně-politická orientace
- Malá dohoda - orientace na Francii - smlouvy (přes ni na VB); I. republika
- 1945 - 48 (prez. Beneš) - „most mezi V a Z“
- členství v RVHP (1949) a účast ve Varšavské smlouvě (1955) - orientace na SSSR
- 1989 - EU (USA)
- mezinárodní závazky ČR:
- vyplývají ze smluv (např. Malá dohoda - smlouvy s Francií) a z členství v mezinárodních organizacích (např. v NATO - závazek vzájemné pomoci)
- Česká republika v mezinárodních organizacích:
- OSN
- ČSR zakl. člen, ČR od 1993; ČR je i členem většiny přidružených organizací
- NATO
- 1994 připojení k projektu Partnerství pro mír
- členem od roku 1999; možnost přispět zvláštními jednotkami do společných aliančních sil (polní nemocnice, protichemická jednotka, radiolokátory)
- CEFTA
- OBSE - od 1993
- OECD
- Rada Evropy - od 1993
- EU
- členem od 1. 5. 2004; předpoklad přistoupení k Schengenským smlouvám o volném pohybu osob do roku 2007, k měnové unii do roku 2009
- Interpol
25) Současné globální problémy
- problémové okruhy zahrnují velké množství podřazených problémů
- v současnosti existuje 25 globálních, celosvětových problémů (rozšiřující se tendence - v 70. letech, kdy se tyto problémy začaly studovat, existovalo pouze 10 problémů)
- zasahují s různou měrou celý svět; jsou většinou dlouhodobého rázu: jejich řešení vyžaduje velké náklady a trvalou angažovanost; žádný stát nenese za jejich vznik výhradní odpovědnost (nemožnost postihu)
- většinou je nelze uspokojivě řešit v rámci států, je nutná mezinárodní spolupráce
- většinou nejde o politickou prioritu žádného ze států, zastiňují je jiné státní zájmy
- problémy:
- globální
- subglobální (celosvětový výskyt, ale s možností řešení v národním rámci - např. urbanizace)
- členění problémů:
a) intersociální
= vzájemné působení různých společensko-sociálních a ekon. systémů a globálního soužití lidstva; intersociální problémy jsou reakcí na globální společenské situace
- problémy:
- odvracení světové války a jaderných konfliktů, boj s terorismem (přímo se netýkají ekonomiky, ale jsou s ní spojeny)
- sociální a ekonomická zaostalost rozvojových zemí
- globální zadluženost; poměr dlužníků a věřitelů
- změna mezinárodních ekonomických vztahů (díky globalizaci přesun kapitálu do oblastí, které jsou náchylné k finančním, především měnovým, krizím)
b) přírodně-sociální
= přerušení vazeb mezi přírodou a lidskou společností (růst počtu obyvatelstva, konstantní přírodní zdroje) - vznik již při formování lidské společnosti
- problémy:
- energetický a surovinový problém (zásoby a spotřeba - současná a budoucí) - ropa, zemní plyn, uhlí
- ekologický problém - devastace životního prostředí (zvyšující se intenzita; skleníkový efekt, znečištění atmosféry exhalacemi, narušování ozónové vrstvy, znečištění hydrosféry, kyselé deště, kácení deštných pralesů, nebezpečí kontaminace přírody odpadem)
- populační problém (přelidnění, stárnutí, šíření chorob…)
- potravinový (+ nutriční = živinový) problém
c) antroposociální
= sociální, kulturní, humanitární, etnické problémy
- problémy:
- nerovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči, bydlení, kultuře, lidským právům
- drogová závislost
- nekontrolovatelná migrace
- růst městských aglomerací
- příčiny zanedbávání globálních problémů:
- důsledky problémů se často projevují pozvolna po mnoha letech; nejsou vnímány státy jako naléhavé, zdá se, že na jejich řešení je dost času
- státy se neshodují na způsobech řešení (např. otázka smířlivého nebo tvrdého postupu vůči terorismu)
- státy nechtějí podřizovat národní zájmy zájmům globálním (např. nutnost snižování množství exhalací je obecně přijímána, žádný stát však nechce přistoupit k sebeomezení)
- pojem trvale udržitelný rozvoj = zajišťuje potřeby současnosti, aniž by omezoval možnosti uspokojit potřeby budoucích generací
- pořadí závažnosti globálních problémů (z hlediska budoucnosti):
1) změna klimatu 51 %
2) nedostatek sladké vody 29 %
3) odlesnění 28 %
4) znečištění sladké vody 28 %
5) špatná správa věcí veřejných 27 %
6) růst počtu obyvatelstva a jeho pohyb 22 %
7) změna společenských hodnot 21 %
8) likvidace odpadů 20 %
9) znečištění ovzduší 20 %
10) degradace půdy 18 %
11) chemické znečištění 16 %
12) urbanizace 16 %
13) úbytek ozónu 15 %
14) spotřeba energie 15 %
15) chudoba 9 %
16) války a konflikty 7 %
17) ohrožení z kosmického prostoru 4 %
18) stoupání mořské hladiny 3 %
Intersociální problémy
Terorismus
= systematické užívání fyzického násilí převážně vůči civilistům
- politický nástroj slabých proti silným (strategie zaručuje rychlou a výraznou odezvu a představuje minimální riziko)
- podle oblasti působnosti:
- globální (celosvětový nebo v rámci více států)
- regionální (v rámci 1 státu)
- podle cílů, kterých chce dosáhnout:
- separatistický (cílem je vytvoření vlastního území - např. IRA v S Irsku, ETA ve Španělsku)
- náboženský (např. Al Kajdá)
- revoluční (např. Rudé brigády v Itálii)
- pravicový
- existuje již od starověku (v 19. st. se vyznačoval útoky na panovníky a politické osobnosti; ve 20. st. vznikl separatistický a náboženský terorismus)
- teroristické organizace:
- Al Kajdá (= osvobozenecká armáda islámských svatyní; zakladatelem je Usáma bin Ládin - ze zámožné rodiny –> financování výcviku, organizace i teroristických akcí)
- IRA (= Irská republikánská armáda; vznik v r. 1916 jako ozbrojená složka strany Sinn Féin; usiluje o odtržení S Irska od Anglie - náboženský spor mezi protestanty a katolíky)
- ETA (= Euzkadi ta Askatasuna - Baskitsko a svoboda; vznik v r. 1959 v Bilbao; usiluje o uznání nezávislosti Baskitska Španělskem a Francií)
- Rudé brigády (= italská ultralevicová org.)
