Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozpad SSSR

- demokratizační procesy v SSSR začaly až po nástupu Gorbačova:

    - zavedení reforem a nové sovětské politiky:

      - perestrojka (přestavba) = pokus zefektivnit výrobu a uspokojit poptávku obyvatelstva po spotřebním zboží

      - chozrasčot = kapitalizace výroby (odměny za vysokou a kvalitní výrobu)

      - glasnosť = liberalizace společnosti (možnost zapojit se do kritiky systému –> zmírnění cenzury, rozklad komunistické strany)

- růst vlivu opozice (nelibost způsobena úsilím o obrodu komunismu - poslanci zvolení do stálých „komunistických míst“, a nízkou životní úrovní - potraviny na příděl)

- v čele nově vytvořené Demokratické platformy (složená z opozice) stál Boris Jelcin, který označil Gorbačovovy reformy jako nedostatečné

- Gorbačov se v obavě z rozpadu SSSR nechal zvolit prezidentem (pětileté volební období; první a poslední prezident SSSR)

- 1990 Litva - člen východního bloku vyhlásila nezávislost (později i Lotyšsko a Estonsko)

- nově zvolený předseda parlamentu Boris Jelcin vyhlásil program budování suverenity Ruska, který však nebyl uznán a Jelcin proto demonstrativně opustil KSSS

- Gorbačov se chystal podepsat novou svazovou smlouvu, která měla zajistit další existenci Sovětského svazu, ale došlo k pokusu o státní převrat a smlouva nebyla podepsána

- do čela bojů proti vzbouřencům se postavil Jelcin a komunistická strana byla zakázána

- 1991 uznala sovětská vláda nezávislost pobaltských republik a Jelcin s předsedy ukrajinského a běloruského parlamentu uzavřel Dohodu o ukončení existence SSSR

- SSSR mělo nahradit SNS (Společenství nezávislých států) - koordinační organizace postsovětských republik (pobaltské republiky a Gruzie nevstoupily)

- Rusko převzalo místo SSSR v Radě bezpečnosti OSN

- na konci roku 1991 podal Gorbačov demisi a 31. 12. přestal Sovětský svaz existovat

Německá demokratická republika

- největší moc - generální tajemníci kom. strany - do 1971 Walter Ulbrich, do 1989 Erich Hamker

- 1988 distancování se od Gorbačovovy perestrojky, zákaz distribuce sovětských novin, demonstrace za uvolnění komunist. diktatury, četné žádosti východoněm. občanů o azyl v SRN

- 1989 nová vlna masových demonstrací - vynucené otevření hranic mezi NDR a SRN

- 1990 uspořádány volby

- následovalo sjednocení Německa (západoněmecká ústava Základní zákon, článek 23)

Československo

- dekomunizace a demokratizace v Československu probíhala pod názvem Sametová revoluce (nenásilné převzetí komunistické moci)

- spolu s NDR se Československo distancovalo od Gorbačovovy perestrojky (podobné Pražskému jaru)

- 1989 demonstrace (připomenutí 10. výročí smrti Jana Palacha) - krátkodobé uvěznění Václava Havla; následovaly další demonstrace (výročí sovětské invaze, vzniku Československa a zastřelení Jana Opletala)

- policejní zásah proti poslední manifestaci zburcoval obyvatelstvo, které uskutečnilo novou nenásilnou demonstraci na Václavském náměstí a opozice založila Občanské fórum

- nově sestavená vláda (16 komunistů a 5 nekomunistů) byla Občanským fórem odmítnuta a vytvořila se nová vláda v poměru 11:10, prezident Husák odstoupil a novým prezidentem byl zvolen Václav Havel

- 1990 uspořádány první svobodné volby - potvrzení vítězství demokratických sil

Jugoslávská krize

- po 2. sv. válce vládl Josip Broz Tito (komunistický odboj) - odmítl provádět sovětskou politiku a využíval svou vlastní verzi komunismu, následkem byla roztržka mezi Jugoslávií a SSSR

- Socialistická federativní republika Jugoslávie se skládala z 8 republik (Albánie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie, Slovinsko, Srbsko a Černá Hora)

= hospodářská a politická krize v 90. letech 20. st. (Balkánský poloostrov)

- vláda neúspěšně řešila krizi, došlo k vlně stávek a chorv. a slov. komunisté se neshodli se srbskými komunisty (vedenými Slobodanem Miloševičem)

- 1991 vyhlásily vlády Slovinska a Chorvatska samostatnost, která jim nebyla uznána a Srbové vytvořili na vybraném chorvatském území (Republika Srbská Krajina), z něhož byli etničtí obyvatelé vyhnáni - začátek bojů mezi chorv. jednotkami a srbs. separatisty

- 1992 vyslaly OSN (UNPROFOR) své jednotky a pokusily se situaci stabilizovat, Chorvaté však později část srbského obyv. z Krajiny vyhnali

- 1992 vyhlásila Bosna a Hercegovina samostatnost, situace z předešlého roku se opakovala a bosenští Srbové vytvořili na části bosenského území nezávislou republiku a prováděli etnické čistky

- 1995 NATO navrhlo tzv. Daytonskou dohodu, která přidělovala 49% bosenského území Srbům (vedení Karadžićem) a 51% muslimsko-chorvatské federaci, která byla prezidenty Srbska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny přijata - situace, která je stále napjatá se však vyhrotila v samotném Srbsku - v Kosovu

- 1999 Západ připravil dohodu pro urovnání vztahů v Kosovu (pomocí rozmístění jednotek NATO), která byla odmítnuta a NATO zahájilo vojenskou operaci Spojená síla, která měla Bělehrad donutit dohodu přijmout (následovala hromadná emigrace více než 1 milionu kosovských Albánců z obavy ze srbských represí)

Somálsko

- 1991 po pádu prezidenta intenzívní boje o moc (před. v hl. městě Mogadišo)

- 1992 RB OSN - zbrojní embargo; operace OSN - UNOSOM, poté zřízení Společných sil zvláštního určení UNITAF (bezpečnost pro vojáky USA) - přejmenováno na UNOSOM II.

- 1994/5 mírové síly zcela staženy

Francie (20. st.)

- 3. republika (1870 - 1940)

- ruské spojenectví; x Německo

- náhradní provizorní zřízení (bez ústavy)

- 1875 Ústava (3 zákony) → zák. moc - Národní shromáždění, výk. moc - prezident

- 2. světová válka (část pod okupací Německa; část - Vichistická vláda generála Petana)

- 4. republika (1945 - 1958)

- dočasné poválečné řešení; vstup do NATO

- 5. republika (1958 - dosud)

- prezident de Gaulle (1958 - 68), Pompidou,

- jaderná mocnost

- Alžírská válka (referendum o zahájení jednání o alžír. nezávislosti ve Francii i v Alžíru - obě kladná; 1961 jednání o alžírské nezávislosti; zahájení jednání - prezident de Gaulle)

- 1958 nástup prezidenta de Gaulla

    - rozhodl, že se Francie stane jadernou mocností i bez pomoci USA a VB

- 1960 1. jaderný výbuch

- 1966 Francie vystupuje z vojenských struktur NATO

    - stále vázána článkem 5, ale s vlastním velením, vlastní kontrolou braní a bez poskytování vojenských sil Severoatlantické alianci

- 1963 a 1967 zabránil de Gaulle vstupu VB do EU (vstoupila až 1973 po smrti de Gaulla)

 

12) Současný světový politický systém

- politický vývoj v 90. letech 20. století:

- rozpad bipolárního systému studené války → USA zůstává jedinou supervelmocí

- demokratizace bývalých zemí východního bloku

- sjednocení Německa 1990

- občanská válka v Jugoslávii (90. léta 20. st.)

- První irácká válka 1991 - S. Husajn útočí na Kuvajt a je zatlačen silami OSN

- Evropská integrace - pokračuje proces rozšiřování (1995) + pevnější spojení

- hlavní aktéři v současné mezinárodní politice

- USA:

    - politický systém - federalismus, demokratická tradice

    - v současnosti hospodářsky a politicky nejsilnější stát světa

    - drží jaderné zbraně

- Rusko:

    - presidentský systém s velmi silnou hlavou státu

    - snaží se udržet si velmocenský statut, stále význ. síla v regionu, postupná demokratizace

    - hospodářství je málo výkonné, životní nízká úroveň

    - drží jaderné zbraně

- Čína:

    - politicky stále nedemokratický režim

    - od 50. let se výrazně změnila směrem ke kapitalismu, rostoucí výroba; potenciálně hospodářsky nejsilnější stát světa

    - spor s Tchaiwanem

    - drží jaderné zbraně

- Indie:

    - nejlidnatější demokratický stát světa s rostoucí populací i hospodářstvím

    - potenciální velmoc

    - drží jaderné zbraně (mimo kontrolu)

- Evropská unie:

    - rozšiřující se společenství s hlubokou vnitřní integrací

    - vysoká životní úroveň, kvalifikovaná pracovní síla

    - někteří její členové drží jaderné zbraně (VB, Francie)

- další státy držící jaderné zbraně - Pákistán, Izrael (mimo kontrolu), KLDR?

- problémy současné mezinárodní politiky

- USA jako jediná supervelmoc:

    - na planetě v současnosti neexistuje stát, který by mohl být protiváhou amerického vlivu

    - v některých částech světa sílí obavy z amerického kulturního a politického imperialismu

- Izraelsko-palestinský konflikt:

    - přes mnoho pokusů je stále zdrojem nestability v regionu

- Irák a jeho obnova:

    - problém předání politické moci do rukou místního obyvatelstva a zajištění bezpečnosti v regionu

- dále tzv. nový kolonialismus, růst interdependence a globalizace (bezp.-pol., enviromentální, sociální, biologická, kulturní, ekonomická atd.), rozšířené pojetí bezpečnosti, dominující etnické konflikty a občanské války, ohrožení a rizika nového charakteru (znečištění živ. prostředí, vyčerpání neobnovitelných zdrojů, ekonomická migrace, nadnárodní terorismus atd.)

 

13) Stát jako aktér mezinárodních vztahů

- stát:

= politicko-právní jednotka se stálým obyvatelstvem, přesně vymezeným územím a vládou, která je schopna zajistit státu suverenitu

- hl. rolí státu je obrana národa (společenství lidí se společnými historickými, jazykovými, kulturními kořeny)

- stát může existovat bez zákonů a ústavy, ale nemůže existovat bez:

- vlády (kontrola), obyvatelstva (charakter přirozený, trvalý, usedlý), území

+ mezinárodního uznání (bez mez. uznání nevykonává stát žádné dipl. styky a má zakázán vstup na půdu OSN)

- stát má právo na zahraniční politiku a na rovnocenné členství v MO

- stát je jedinou plně suverénní jednotkou mezinárodního společenství (subjektivitou danou vlastní existencí) - ujednání Vestfálského míru z r. 1648

- princip suverenity

- vnitřní suverenita = moc nad vlastním územím a obyvatelstvem; nikdo nemůže zasahovat do jeho vnitropolitického chování (Zásada nevměšování)

- vnější suverenita = schopnost prosadit nezávislost státu směrem navenek; všechny státy jsou si navzájem rovny (Zásada svrchované rovnosti)

- význam a důležitost státu určuje:

- geografická poloha (rozloha, délka hranice)

- členství (a aktivita) v mezinárodních organizacích

- hospodářská vyspělost

- obyvatelstvo

- vojenská síla

- uspořádání státní moci a forma vlády

- historie:

- starověk - despotické staroorientální státy (Mezopotámie, Egypt) - Sumerové

- antika - polis - zahrnuje i občany (Řecko), království, republika, císařství - principát, dominát (Řím); teoretikové Platón a Aristoteles

- feudální/barbarské státy - Tomáš Akvinský, Thomas Hobbes (Leviathan)

- suverénní (národní) stát - Alexandr Hamilton (Federalista)

- státní/národní zájmy v mezinárodní politice:

- stát určuje pořadí (důležitost) svých zájmů směrem navenek a podle toho provádí svou zahraniční politiku

a) bazální zájmy = musí být sledovány neustále, závisí na nich přežití státu (územní celistvost)

b) zájmy omezeného rozsahu = střednědobé zájmy, jejichž naplněním vzroste síla státu, jejich nenaplnění však neznamená ohrožení existence státu (např. územní expanze)

c) dlouhodobé/univerzalistické zájmy = týkají se finální podoby světového systému, často jsou v přímém konfliktu se zájmy ostatních států (např. celosvětové vítězství komunismu)

- způsob chování státu v mezinárodní politice:

- stát volí různé způsoby chování ve vztahu k ostatním

- izolace = stát nekomunikuje s vnějším světem, snaží se o soběstačnost

- neutralita = stát během války nepomáhá ostatním (Belgie za světových válek)

- neutralizace = neutralita garantovaná státu velmocemi (Švýcarsko 1815)

- koalice = stát spolupracuje s ostatními a snaží se s jejich pomocí dosahovat svých zahraničně-politických cílů

- neutrální stát:

- udržování diplomatického a obchodního styku s jinými státy

- žádné členství v obranných nebo útočných seskupeních (MO)

- nemůže být stát ve strategické oblasti

 

14) Národ a jednotlivec v mezinárodních vztazích

- národ a stát:

= společenství lidí se společnými historickými, jazykovými, kulturními kořeny (někdy společné náboženství, tradice; i jiné pojetí národa - např. v USA je národ tvořen a spojen myšlenkou svobody)

    „Společenství lidí, kteří si něco společného pamatují a na něco spolu zapomínají.“ Ernst Reman (fr. politický filozof)

- tvořen společným jazykem, územím, pobytem pod 1 panovníkem

- hl. rolí státu je obrana národa

- pojem „národ“ má v anglosaské oblasti (Británie, USA) a ve střední Evropě odlišný význam

- střední Evropa:

    - vnímá národ na základě etnicity (jednotlivá etnika se emancipovala od multietnického státu - Rakousko-Uhersko, Osmanská říše)

    - velký významový rozdíl mezi národem a státem

    - národ směřuje k získání vlastní politické identity završené vytvořením vlastního státu

- západní Evropa:

    - „nation“ a „state“ jsou si významově velmi blízké

    - západní Evropa vnímá národ jako občanský princip (kdo má francouzské občanství je příslušník Francouzského národa)

- USA:

    - „nation“ označuje Spojené státy americké (50 států), „state“ označuje jednotlivé státy

    - národ (podle středoevropského významu) je tvořen myšlenkou svobody

- národ v mezinárodních vztazích:

- národní stát - Vestfálský mír v r. 1648

    - spojení jazykové, kulturní a politické identity → národní stát (národ - opora státní suverenity, stát - obrana národa)

    - užívá se k označení historicky vzniklých státních útvarů (formovaly se po tlakem soc. procesů - revoluce, demografický nebo ekonomický vývoj)

- do 19. století nehrál národ (v etnickém slova smyslu) v mezinárodní politice žádnou roli, důležité byly pouze státy, případně vládnoucí dynastie

- 1918 14 bodů prezidenta Wilsona - mimo jiné uznalo právo národů na sebeurčení

- nové politické hranice v Evropě se víceméně kryjí s hranicemi etnickými

- národnostní uvědomění má úlohu i během dekolonizace mimoevropských území

- v současnosti probíhá několik konfliktů ve snaze sjednotit etnické hranice s politickými (např. IRA, ETA, bývalá Jugoslávie)

- jednotlivec v mezinárodních vztazích:

- úloha jednotlivce v MV je velmi omezená

- jako samostatný aktér vystupuje pouze pokud jsou porušena jeho práva státem

    - Ženevský výbor pro lidská práva, Evropská komise pro lidská práva

- 10.12.1948 Všeobecná deklarace lidských práv (OSN)

    - stanovuje právo jednotlivce (bez ohledu na státní příslušnost) na život, osobní svobodu, vlastnictví, zakazuje otroctví a mučení

    - čerpá většina ústav nově vzniklých států 

 

15) Mezinárodní prostory a ekonomická propojenost světa

- mezinárodní prostory:

= prostory které nepodléhají žádnému jednotlivému státu

- vznikly ve snaze omezit konflikty, ke kterým by došlo snahou jedn. států o jejich přivlastnění

- na základě mezinárodních dohod mohou být mírově využívány všemi státy

- zákaz rozmísťování zbraňových systému

1) moře a mořské dno:

    = historicky nejstarší mezinárodní prostor

    - historie:

    - pojem volného moře znám již ve starověku (římské právo - res communis omnium)

    - středověk (feudalismus) - státy si nárokovaly volné moře

    - od 18. do 19. st. funguje tzv. efektivní okupace (státy si drží a hlídají námořní trasy)

    - současnost - uznávána svoboda moří a právo pokojného průjezdu

    - možnosti využití moře závisí na vzdálenosti od území státu, který obklopuje

    - rozdělení:

      - přilehlá zóna (pod kontrolou pobřežního státu; nejužší pás podél pobřeží)

      - zóna výlučné ekonomické aktivity (širší pásmo; stát zde má výhradní práva těžby)

      - volné moře (nespadá pod žádný stát, volný pohyb i těžba)

      - mořské dno za hranicí národní jurisdikce

    + mořské průplavy, průlivy

    - zákaz umisťování zbraní hromadného ničení na mořské dno

    - mořské právo - Úmluva o pobřežním moři, o volném moři, OSN o mořském právu atd.

2) kosmický prostor a nebeská tělesa:

    - zajímavý až od 50. let 20. st., kdy se rozvíjí raketový výzkum v USA a SSSR

    - 1957 1. umělá družice Země Sputnik, 1958 družice Explorer, 1969 první člověk na Měsíci

    - snaha omezit závody ve zbrojení a vyloučit z nich kosmický prostor a tělesa

    - dohody o spolupráci při mírovém výzkumu vesmíru

    - upraveno několika úmluvami a dohodami

3) Antarktida

    - polární sektor = trojúhelník, jehož vrcholem je severní pól, základnou severní hranice příslušného státu a stranami poledníky, probíhající krajními body státní hranice

    - části pevniny a ostrovy ležící uvnitř jsou součástí státních území těch států, které hraničí se Severním ledovým mořem (Dánsko, Kanada, Norsko, Rusko a USA)

    - územní nároky ke 4/5 území Antarktidy (vychází z titulů prvotního objevu, faktické okupace, geologické kontinuity a geografické blízkosti)

    - Smlouva o Antarktidě

- státní hranice:

= území, na něž se vztahuje suverénní moc státu

- přirozená (orografická) x umělá (geometrická)

- stát upravuje hranice smluvně se sousedícími státy

- vzdušný prostor:

= prostor nad st. územím a vnitřními i pobřežními vodami, který je součástí st. území

- Úmluva o civilním letectví, o mezinárodním civilním letectví

- ICAO Mez. organizace pro civilní letectví (odborná přidruž. org. OSN)

- ekonomická propojenost světa:

- rozvoj mezinárodního obchodu způsobuje vzájemnou závislost otevřených ekonomik

- Světová hospodářská krize (1929) jako doklad existence globálního trhu

- problematika globálního trhu kapitálu a pracovních sil (přesun výrobních kapacit do států s nižšími náklady na pracovní sílu způsobují politické napětí)

- protichůdné tlaky na liberalizaci obchodu vs. ochrana národního trhu

- globalizace:

= celosvětový proces založený na propojování trhů různých zemí (díky obchodu se zbožím a službami a volnému pohybu kapitálu)

- firmy působící na těchto světových trzích se spojují a vytvářejí nadnárodní korporace (cílem je ovládnutí co největší části světového trhu)

- podhoubí připravilo šíření průmyslové revoluce a urbanizace v 19. a 20. st.; od 2. sv. války a především v 80. letech vznikají nadnárodní společnosti (propojováním firem jedn. zemí) → internacionalizace obchodu a samotné výroby

 

16) Výzkum míru, mezinárodní konflikty

- Výzkum míru:

= speciální disciplína MV; zkoumá podmínky míru, příčiny války atd.

- vznik 50. léta 20. st. (reakce na vyhrocení Studené války)

- 60. léta - Výzkum míru a války (konfliktů) se v USA dostává do popředí zájmu (především otázka prevence konfliktů)

- 70. léta - konflikt Sever x Jih

- 80. léta - návrat ke starým tématům Z x V (SSSR označen USA za „říši zla“)

- 90. léta - konec bipolární konfrontace, vznik nových témat - hledá se nový „nepřítel“ (ekologické konflikty, otázka bezpečnosti)

- mezinárodní krize:

= prohlubující se konfrontace a nedorozumění mezi aktéry, kteří mobilizují své ozbrojené síly a jsou ochotni za určitých podmínek vstoupit do války (např. Kubánská, Suezská, 1. a 2. Berlínská krize)

- konflikt:

= sociální skutečnost, kdy proti sobě stojí nejméně dvě strany (jednotlivci, skupiny, státy - min. 1 ze stran musí být organizovaný stát), které mají odlišný pohled na určitý fakt či odlišné zájmy; musí mít určité trvání a hloubku

- užívané nástroje: vyjednávání, autoritativní rozhodnutí, hrozba, nátlak, pasiv./aktiv. ukončení

- vnitřní konflikt

    = spor, v němž se nevládní skupina nebo hnutí staví proti vládě státu

    - podstata konfliktu se musí vztahovat k ústřednímu státu nebo vládní moci a funkcím

    - minimální (nebo žádný) podíl vnější politické nebo ekonomické pomoci (pokud dochází k zapojení vnějších sil, konflikt se dostává na mezinárodní úroveň)

- mezinárodní konflikt

    - proti sobě stojí min. 2 státy; jako mez. konflikt často chápán i spor, v němž jsou zapojena hnutí za národní nezávislost

- mezistupeň mezi vnitřním a mezinárodním konfliktem

    - vnitřní konflikt může nabýt mez. dimenze pod vlivem mnoha faktorů:

    - vnitřní k. eskaluje pod vlivem zahr. vojenské pomoci

    - jedna ze stran vnitř. k. je politicky nebo dipl. podporována zahr. stranou

    - téma k. se stane příčinou sporu v jiné zemi

    - cizí mocnost vojensky intervenuje

- konflikty procházejí tzv. konfliktním cyklem:

    1) fáze manifestace (min. 1 ze stran veřejně projeví nesouhlas a rozpor s názorem 2. strany)

    2) stadium eskalace (vyhrocení k., může dospět až k válce; žádná strana nechce ustoupit)

    3) stadium deskalace (omezení, oslabení konfliktu; vychází ze změny vztahu mezi protivníky - sporná strana je schopná prosadit své záměry na úkor druhé nebo kompromis)

    4) stadium ukončení konfliktu (dohoda o řešení, prosazení zájmů 1 strany, zastarání k.)

    - stádia mohou trvat různě dlouho a mohou se opakovat

    - mezi stádii probíhá tzv. zpětná vazba (zakládá se na předchozích zkušenostech protivníků), která propojuje jednotlivá stadia a ovlivňuje další průběh sporu

- válka:

= ozbrojené střetnutí trvalejšího charakteru mezi org. ozbrojenými silami, které může vést k rozpadu občanské společnosti a desintegraci ústřední vlády

- různé formy (od dlouhotrvajícího konfliktu nízké intenzity nebo občanská anarchie - např. Somálsko, až k „horké válce“ - např. II. světová válka, Vietnam)

 

17) Prevence konfliktů, mír

- existují nevojenské přístupy k řešení konfliktů bez použití síly (sankce, tribunály, vyšetřovací a smírčí komise, arbitráž atd.) a vojenské nástroje pro prevenci konfliktů (dohody, embarga, demilitarizované zóny, odstrašení atd.)

- na prevenci konfliktů se podílí mnoho aktérů mezinárodního společenství - OSN, regionální organizace, individuální státy a dokonce i individuální osoby

- prevence konfliktů:

a) spolupráce

    = snaha nacházet společné zájmy s ostatními státy, korigovat své vlastní cíle s ohledem na oprávněné (životní) zájmy ostatních aktérů

b) odstrašení

    = dostatečná vojenská nebo hospodářská síla může odradit potenciálního agresora od pokusu řešit spor násilím

c) alianční politika

    = organizace fungující na principu kolektivní bezpečnosti znamenají jak vzájemnou spolupráci jejich členů tak odstrašení protivníků

- způsoby mírového řešení sporů:

a) diplomatické jednání

    - použitelné pokud spor není zásadní

    - v případě dílčích otázek možno vyjednat oboustranně přijatelné řešení

    - bez právní závaznosti

b) zprostředkování (dobré služby)

    - u vážnějších sporů, které způsobují, že spolu strany nechtějí jednat přímo

    - zprostředkovatel by měl být obeznámen se situací a obě sporné strany musí věřit v jeho nestrannost (může jím být blízký stát z regionu)

    - bez právní závaznosti

c) vyšetřovací/smírčí komise

    - může nezávisle prošetřit sporné záležitosti a poskytnout možné varianty řešení

    - její návrhy musí být akceptovány stranami sporu

    - bez právní závaznosti

d) rozhodčí/soudní řízení

    - strany se rozhodnou svěřit řešení sporu nestrannému orgánu (např. mezinárodnímu soudu); pokud tak učiní, je pro ně rozhodnutí tohoto orgánu závazné

- příklady mírového řešení sporů

a) spolupráce

    - NATO jako organizace kolektivní bezpečnosti odstrašuje protivníky (SSSR za studené války) + utlumuje konflikty mezi členy (Řecko vs. Turecko)

b) odstrašení

    - jaderné zbraně za studené války jako nejefektivnější prvek odstrašení

c) zprostředkování

    - Čína se snaží být prostředníkem jednání KLDR s USA

    - Izraelsko-palestinský konflikt nebo etnické konflikty v bývalé Jugoslávii je vhodné řešit formou zprostředkování

 

18 - 21) Mezinárodní organizace

- historie MO:

- v posledních dvou desetiletích narůstá význ. studia MO v rámci studia MV

- největší proměnou prošlo studium MO po skončení bipolární konfrontace - hl. pozornost se soustředila na mez. vládní organizace

- v souč. se studium věnuje před. novým formám regionální spolupráce a mez. nevládním org.

= instituce vytvořené na základě dohody mezi členy, mají vlastní závazné normy a pravidla, jež členské státy vstupním aktem přijaly

- MO se klasifikují podle 3 kritérií - podle typu členství, rozsahu členství a cílů a pole působnosti

- podle typu členství:

a) mez. vládní organizace (IGO)

b) mez. nevládní organizace (INGO)

+ hybridní MO a mnohonárodní korporace (členové jsou státní i nestátní org.)

+ transvládní org. (uskupení státních aktérů, které nejsou kontrolovány svou ústřední vládou)

    - např. Meziparlamentní unie (členové - parlamentní strany a skupiny)

- podle rozsahu členství:

- regionalismus x universalismus

a) MO s limitovaným členstvím (tzv. intenzivní členství)

b) MO s nelimitovaným členstvím (tzv. extenzivní členství)

- podle cílů a pole působnosti:

- rozsah cílů definuje rozsah hlavních zájmů organizace a náplň její činnosti (problémy v oblasti sociální, ekonomické, enviromentální, vojenské atd.)

- rozsah působnosti:

    - globální nevymezené cíle (OSN)

    - omezená působnost (NATO)

- oblast působnosti:

    - globální působnost (OSN)

    - regionální působnost (v Evropě - NATO)

- míra (stupeň) integrace:

    = jak moc jsou státy ovlivněny touto spoluprací

    - žádná míra integrace (OSN)

    - integrace vojenských sil apod. (NATO)

- role MO

- 3 hlavní role MO:

    - MO jako nástroj politiky svých členů (dominuje realistickému pojetí MV)

    - MO jako aréna, fórum, kde se odehrává urč. činnost

    - MO jako samostatný aktér v mez. systému, který je v mnoha oblastech schopen jednat autonomně

 

18) OSN (UN - United Nations)

= organizace s globální působností, nevymezenými cíli a s nízkým stupněm integrace (globální mezivládní organizace)

- Společnost národů:

= předchůdce OSN; založena v roce 1920, která se měla stát mírovou pojistkou v budoucí mezinárodní politice; v roce 1946 nahrazena OSN

- Všečlenské shromáždění (54 států)

- Rada SN (4, později 6 stálých členů a 4 nestálí členové)

- Sekretariát v čele s generálním tajemníkem

- Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti

- OSN byla založena podepsáním Charty OSN v San Franciscu v roce 1945, na základě protihitlerovské koalice v období 2. sv. války, podepsalo ji 51 států

- vznikla s cílem udržovat mír a bezpečnost

- sídlo OSN je v New Yorku (dále Ženeva a Vídeň; stálé mise ČR při všech sídlech); organizace používá 6 oficiálních jazyků (angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština)

- cíle: udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské vztahy mezi národy, usilovat o lepší život pro všechny (zamezit chudobě, nemocem a negramotnosti a posílit respekt vůči lidským právům a obč. svobodám) a spojovat všechny národy v tomto úsilí

- hlavní orgány: Rada bezpečnosti, Valné shromáždění, Sekretariát v čele s generálním tajemníkem (Kofi Annan), Ekonomická a sociální rada, Poručenská rada a Mezinár. soudní dvůr

- Rada bezpečnosti:

    - 5 stálých (Čína, Francie, Rusko, USA a Velká Británie; mají právo veta) a 10 nestálých členů volených na dobu dvou let podle regionálního klíče (stará 5 - Alžírsko, Benin, Brazílie, Filipíny, Rumunsko a Dánsko, Řecko, Tanzanie, Japonsko, Argentina - nová 5)

    - odpovídá za udržení světového míru a mezinárodní bezpečnosti, zabývá se konflikty, které mohou vést k mezinár. napětí, určuje, zda došlo k ohrožení míru či aktu agrese a doporučuje následná opatření, navrhuje VS kandidáty na generálního tajemníka atd.

    - v otázkách udržení svět. míru a porušení mezin. bezp. musí dosáhnout 9 hlasů (bez veta)

- Valné shromáždění:

    - všech 191 členských států, každý stát má jeden hlas; řádné zasedání se koná každý rok v září (volba předsedy, místopředsedy); nynější předseda Jean Pingo (Gabun)

    - jedná o otázkách v oblastech, které stanovuje Charta a neprojednává RB (otázky odzbrojení a regulace zbrojení, schval. rozpočtu OSN, volba generál. tajemníka, nestálých členů RB…)

    - usnáší se ve formě rezolucí, které však nejsou právně závazné (nejsou vynutitelné)

    - Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost, Hospodářský a finanční výbor, Sociální, humanitární a kulturní výbor, Zvláštní výbor pro politické otázky a otázky dekolonizace, Administrativní a rozpočtový výbor a Právní výbor

- Mezinárodní soudní dvůr

    = základní soudní orgán OSN; sídlo v Haagu

    - řeší spory mezi členskými státy OSN

- Charta OSN: udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské vztahy mezi národy, spolupracovat při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních otázek a podpoře zákl. lidských práv a svobod; a pomáhat při dosahování těchto společných cílů

- mise OSN

- 4 druhy:

    - pozorovatelská

    - nárazníková

    - policejní

    - garant humanitární pomoci obyvatelstvu

- Eritrea a Etiopie, Východní Timor, Libérie, Haiti, Burundi, Irák, Sierra Leone, Gruzie, Západní Sahara, Libanon, Kypr, Indie, Pákistán

- organizace OSN:

    - Skupina světové banky

    - sídlo Washington D. C.

    - 5 institucí (IBRD Mez. banka pro obnovu a rozvoj, IFC Mez. finanční korporace, IDA Mez. asociace pro rozvoj, MIGA Multilatelární agentura pro garanci investic a ICSID Mez. centrum pro urovnávání investičních sporů)

    - cílem je snížení chudoby ve světě

    - Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)

    - 1944 Bretton Woods

    - cílem je pomocí půjček podporovat mez. pohyb kapitálu na výrobní účely a pomoc při obnově států zdevastovaných po 2. svět. válce; po r. 1989 pomáhá hlavně státům vých. Evropy v procesu demokratizace

    - investovalo se do ní 11 mld. USD a poskytla půjčky ve výši 480 mld. USD

    - Mez. soudní dvůr není organizace, ale orgán OSN !

- mez. odborné organizace přidružené k OSN:

- Světová zdravotnická organizace (WHO)

- Organizace pro výživu a zemědělství (FAO)

- Organizace pro výchovu, vědu a vzdělání (UNESCO)

- Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR)

- Světová obchodní organizace (WTO)

- Mezinárodní organizace práce (ILO) atd.

- Mezinárodní agentura pro atomovou E, Org. pro úplný zákaz jaderných zkoušek, Org. pro zákaz chemických zbraní, Světová turistická org.

 

19) Mezinárodní odborné organizace přidružené k OSN

- mezinárodní odborné org. přidružené k OSN:

= specializované mezinárodní organizace s globální působností

- nezávislé na OSN - vlastní právní subjektivita a organizační struktura

- úzké spektrum působení - přesně definovaná oblast zájmu pro každou z organizací

- OSN (Organizace spojených národů; UN - United Nations)

= organizace s globální působností, nevymezenými cíli a s nízkým stupněm integrace (globální mezivládní organizace)

- vznik: podepsáním Charty OSN v San Franciscu v roce 1945; vznik s cílem udržovat mír a bezpečnost

- sídlo: New York; sídlí také v Ženevě a ve Vídni (stálé mise ČR při všech sídlech)

- členové: zakládající - 51 států; v současnosti - 191 států

- 6 oficiálních jazyků (angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština)

- cíle: udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské vztahy mezi národy, usilovat o lepší život pro všechny (zamezit chudobě, nemocem a negramotnosti a posílit respekt vůči lidským právům a obč. svobodám) a spojovat všechny národy v tomto úsilí

- jejím předchůdcem byla Společnost národů založená v roce 1920 (do 1846), která se měla stát mírovou pojistkou v budoucí mezinárodní politice

- hlavní orgány: Rada bezpečnosti, Valné shromáždění, Sekretariát v čele s generálním tajemníkem, Ekonomická a sociální rada, Poručenská rada a Mezinár. soudní dvůr

- hlavní odborné organizace přidružené k OSN:

- WHO (Světová zdravotnická organizace)

    - 1948; sídlo Ženeva

    - poradenství a šíření zdravotnických technologií, podpora národních programů na ochranu zdraví na úrovní států

    - cílem je dosažení co nejlepšího zdraví pro všechny

- FAO (Organizace pro výživu a zemědělství)

    - 1945; sídlo Řím

    - rozvojová pomoc, podpora trvale udržitelného zemědělství, rozvoj venkova

    - cílem je dodávat potravu do všech částí světa, kde jí není dostatek

- UNESCO (Organizace pro výchovu, vědu a kulturu)

     - 1946; sídlo Paříž

    - zvyšování gramotnosti, podpora školství a vědy, podpora národních vzdělávacích programů na úrovni států, ochrana kulturního dědictví (ČR - 14 míst)

     -  výkonná rada - 58 členů

- UNHCR (Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky)

     - 1950 ustanoven VS OSN; sídlo Ženeva

    - humanitární org. pomáhající lidem na celém světě donuceným opustit své domovy

    - bezprizorním lidem poskytuje útočiště - ubytování, jídlo, vodu a léky a pomáhá jim najít domov v jiné zemi, nebo při návratu do domovů

    - 2 Nobelovy ceny za mír (1954, 1981)

- WTO (Světová obchodní organizace)

    - vznik 1995 (na základě Dohody o zřízení WTO z r. 1994); sídlo Ženeva

    - nástupnická organizace GATT

    - spolu s MMF a SB vytváří podmínky celosvětového volného obchodu

    - 148 států

    - hl. cíle:

    - zvýšení výroby a obchodu se zbožím a službami

    - napomáhání volnému a plynulému obchodu

    - snížení obchodních bariér (liberalismus)

    - usilování a rozšíření procesu liberalizace

    - vytváření prostředků k urovnávání sporů

    - současné otázky:

    - zemědělské produkty (rozvojové ekonomiky chtějí, aby vyspělé ekonomiky odstranily celní sazby na zem. produkty dovážené právě z těchto rozvojových zemí)

    - ochrana duševního vlastnictví

- ILO (Mezinárodní organizace práce)

    - vymezuje mezinárodní pracovní standardy, technickou spoluprácí

- ICAO (Mezinárodní organizace pro civilní letectví)

    - bezpečnost a plynulost mezinárodní letecké dopravy, mezinárodní standardy konstrukce letadel a vybavení letišť, pravidla letového provozu a komunikace

- UPU (Světová poštovní unie)

    - jednotný světový poštovní systém

- ITU  (Mezinárodní telekomunikační unie)

- UNIDO (organizace pro průmyslový rozvoj)

    - industrializace rozvojových zemí

- EMO (Mezinárodní námořní organizace)

    - prosazování jednotného námořního práva

- WIPO (Světová organizace duševního vlastnictví)

    - ochrana autorských práv