Španělsko - americká válka
= boj o španělské kolonie v Karibském moři (1898)
- mír uzavřen Pařížskou mírovou smlouvou –> Španělsko předalo Filipíny, Guánu a Portoriko do správy USA
- rozšiřování USA na západ:
- nákup půdy (od jiných koloniálních mocností)
- silová expanze (proti vůli koloniálních mocností nebo původního obyvatelstva)
–> příčina války s Mexikem
Haagské mírové konference
= pokus o zastavení zbrojení a o odzbrojení
- 1. konference 1899 (26 států)
- pravidla o pokojném řešení sporů (stupeň k výlučnému řešení sporů mírovou cestou)
- vymezení pravidel ve vedení války - např. zákaz bombardování ze vzducholodí, bezpečnost lékařských jednotek, zákaz používání otravných plynů a střel dum dum
- 2. konference 1907 (odložena kvůli Rusko - jap. válce; 44 států)
- Britské pokusy o omezení zbrojení zmařeny ostatními velmocemi v čele s Německem (chtělo dohnat VB ve vyzbrojení loďstva)
- např. Úmluva o mírovém řešení sporů
- Rusko vystupovala proti zbrojení, protože nezvládalo udržovat stejné tempo jako evropské státy
- VB vystupovala proti zbrojení, protože nechtěla na zbrojení poskytovat další finanč. prostředky
Rusko - japonská válka
- 1904 - 1905
= boj o moc na Dálném východě
- 1891 započata stavba Transsibiřské železnice (dokončena 1901)
- 1904 náhlý útok Japonska na ruskou námořní základnu Port Arthur bez vyhlášení války –> Rusko prohrálo a vzdalo se Port Arthuru, Jižního Sachalinu a železnice při pobřeží
- USA pomohla uzavřít mír - Portsmouthská mírová smlouva 1905
- Rusko si poražením Japonska původně chtělo vylepšit pokleslou prestiž v Evropě, ale kvůli prohře klesla jeho váha ještě níže; válka zavdala příčinu k vypuknutí revoluce
Balkánské války
= konflikty mezi balkánskými státy
- 1912 - 13
- 1. balkánská válka
- koalice Bulharska, Černé Hory, Řecka a Srbska x Osmanská říše (Turecko)
- boj o rozšíření území jednotlivých koaličních států
- po bojích uzavřely Bulharsko, Černá Hora a Srbsko s Tureckem příměří; Řecko však bojovalo dál –> převrat v Turecku způsobil vypovězení předchozích příměří a obnovení koalice (Balkánské ligy)
- Turecko prohrálo a ztratilo evropské državy
- státy koalice nespokojené s přiděleným územím si vypověděly válku (2. balkánská válka)
- 2. balkánská válka
- Bulharsko x Řecko, Černá Hora, Srbsko, Rumunsko a později i Turecko
- Bulharsko zahájilo útok na Srbsko bez vyhlášení války; spojenci Bulharsko porazili (útokem na několik měst zároveň)
- uzavření Istanbulské a Bukurešťské mírové smlouvy a rozdělení části Bulharského území mezi Srbsko, Řecko, Rumunsko a Turecko
6) Průmyslová revoluce
= proces vzniku moderní společnosti založené na průmyslové tovární velkovýrobě
- začala v pol. 18. století ve VB a v průběhu 19. st. zasáhla většinu Evropy, USA a Japonsko
- probíhala ve světě různým tempem (v některých částech světa probíhá dodnes)
- 2. průmyslová revoluce:
- od 70. let 19. st.
- zvyšování úlohy aplikované vědy a techniky
- doba se výrazně zrychluje
- vznik monopolů:
- kartely (nejnižší druh)
- syndikáty (bez obchodní samostatnosti)
- trusty (bez obchodní a výrobní samostatnosti)
- koncerny (sdružení různých odvětví; spolupráce s bankami)
- Velká Británie:
= křižovatka mez. obchodu; 1707 zrušení cel → největší zóna volného obchodu v Evropě
- předpokladem pro prům. revoluci byla agrární revoluce (zvýšení produktivity v zem.) - velkostatky, nové plodiny (brambory, kukuřice)
- první zasažen textilní průmysl (vlna nahrazena bavlnou - tovární velkovýroba) + chemický průmysl (nutnost barvit bavlněnou přízi)
- revoluce v těžkém průmyslu umožněna vynálezem parního stroje J. Watta → „věk páry“
- využití parního stroje vedlo ke zvýšení těžby uhlí a výroby železa
- parní síla umožnila rozvoj dopravy (rostoucí železniční síť v Z Evropě)
- poč. 19. st. průmyslová revoluce v Japonsku a Itálii
- 20. léta 19. st. průmyslová revoluce v Belgii a Francii, 40. léta industrializace v německých zemích ve stř. Evropě (dokončena v 80. letech)
- 90. léta 19. st. prům. revoluce v Rusku (přerušena Říjnovou revolucí a obnovena až Stalinem)
- VB nejprůmyslovější země ovládající svět. ekonomiku do pol. 19. st. → poté přesun těžiště svět. ekonomiky do USA
- zač. 20. st. obrovský rozmach automobilového průmyslu (pásová výroba a výrobní linky)
- specifické rysy:
- ekonomika a ekonomické vztahy nabývají na důležitosti
- využívání nových výrobních postupů a energetických zdrojů
- sociální změny:
- statická společnost se mobilizuje (rušení nevolnictví a roboty)
- buržoazie drží ekonomiku států a žádá i politickou moc
- volí širší skupiny obyvatel + rostoucí gramotnost a přístup k informacím vnáší do politiky vliv veřejného mínění
- migrace z venkova do měst (rušení roboty a nevolnictví umožňuje rolníkům hledat práci v továrnách ve městech)
- důsledky pro dělnictvo:
- negativní v krátkodobé a pozitivní v dlouhodobé perspektivě (růst živ. úrovně)
- vykořisťování dětské a ženské práce, nízká živ. úroveň, špatné zdraví → výbuchy nespokojenosti, šíření socialistických myšlenek → první kroky v soc., zdrav. a důchodovém zákonodárství
- nové technologie a vynálezy:
- parní stroj (James Watt) 1769
- parní lokomotiva (George Stephenson) 1814
- výbušný motor (Nikolaje Otto) 1867
- dynamit (Alfred Nobel) 1867
- telefon (Graham Bell) 1876
- žárovka (Thomas Alva Edison) 1879
- parní turbína (Charles Pardone)1884
- naftový motor (Rudolf Diesel) 1897
- motorové letadlo (bratři Wrightové) 1903
- pokročilá metalurgie (odolnější a přesnější zbraně)
- vyspělá námořní navigace (urychlení osidlování zámořských území)
- důsledky pro MV v Evropě:
- industrializace se projevuje nejprve na západě (Anglie) a postupuje pomalu na východ = zdroj nerovnováhy v postavení států v Evropě
- Anglie získává dominantní postavení ve světové politice
- Rusko setrvává u feudálního zřízení a jeho relativní moc slábne
- koncem 19. století předstihuje Brity rychle se industrializující Německo a USA
- mez. politika pod vlivem prům. revoluce (1800 - 1914)
- naprostá dominance Evropanů v Africe a Asii (technický náskok ve zbrojení)
- rostoucí role USA jako vyspělé průmyslové země
7) Kolonialismus a dekolonizace
- kolonie = nesuverénní území závislé na metropoli (koloniální mocnosti)
- kolonialismus = osidlování různých částí světa zejm. evropskými mocnostmi; umožněno rychlým rozvojem techniky v Evropě
- hosp. důvody - zdroj levných surovin a pracovní síly, odbytiště výrobků z metropole
- prestižní důvody - stát držením kolonií demonstruje svou moc
- strategické důvody - kolonie zajišťuje vliv metropole v oblasti (spíše úplnou kontrolu území)
- kulturní důvody - představa kulturní nadřazenosti, misijní činnost
- historický průběh kolonizace světa:
- 16. st. první vlna kolonizace:
- zejména Španělsko (1580) a Portugalsko
- kolonizace J Ameriky (likvidace domorodých kultur, export katolicismu, import zlata)
- 17. st. druhá vlna kolonizace:
- Nizozemí získává vliv v JV Asii (nejbohatší a nejvyspělejší část Evropy), ve druhé polovině 17. st. Británie a Francie navíc pronikají do Severní Ameriky a Afriky
- 18. st.:
- postupně slábne vliv „starých“ koloniálních mocností (Španělska a Portugalska) spolu s jejich slábnoucím vlivem na evropskou politiku
- vedoucí postavení přebírá Anglie (ovládnutí Irska, S Ameriky, Asie a moře → Spojené království VB)
- růst vlivu Francie (získání hegemonie na evropském kontinentě → cesta za bohatstvím za mořem) - získání Kanady, rozvoj obchodu
- 19. st.:
- objevy průmyslové revoluce (parní stroj, nová vojenská technika) umožňují pronikání do vnitrozemí Afriky
- soupeření Británie a Francie o vliv v Africe; růst vlivu Evropanů v Číně
- metropole a jejich kolonie v 19. st.:
- VB - Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Britská Guayana, Egypt, Nigérie, Britská Indie, Jihoafrická unie, Rhodesie; Maledivy, Mauritius, Seychely, Bahamy, Bermudy
- Francie - Francouzská Indočína, saharská a rovníková Afrika, Madagaskar
- Portugalsko - Angola, Mosambik; Madeira, Azory
- Německo - JZ + V pobřeží Afriky, Togo, Kamerun, pobřeží Číny (Filipíny)
- Belgie - Belgické Kongo
- Španělsko - Rio de Oro, Kanárské ostrovy
- Dánsko - Grónsko, Aljaška
- USA - Mexiko, téměř celá J Amerika (kromě Guayany)
- Holandsko - Indonésie (Nizozemská Indie), Nizozemská Guayana
- Japonsko - Korea
- Rusko - střední Asie
- kolem roku 1900 evropské státy kontrolují drtivou většinu souše díky své technické převaze (parník, kulomet)
- dekolonizace:
- probíhá už 18./19. století - 1776 samostatnost USA; republiky v J Americe
- po 1. světové válce - Egypt, Nepál, Irák, Austrálie
- meziválečné období - Kanada, Nový Zéland, Austrálie
- největší vlna po 2. světové válce - Kanada, Nový Zéland, Indie, Indočína, Vietnam, Korea, J.A.R, Alžírsko; výsledkem boje domorodých obyvatel v Asii, Africe a stř. Americe
- 1951 Lybie
- 1956 Maroko, Tunisko
- 1960 tzv. Rok Afriky - Čad, Gabun, Kongo, Kamerun (Fr.), Nigérie, Sierra Leone (VB)
- důvody dekolonizace:
- držení kolonií se stávalo stále nákladnějším (nespokojenost domorodých obyvatel)
- vznik nestabilních nacionalistických režimů (zejména v Africe), časté změny vlády, autoritářské režimy (např. Zair za generála Mobutu)
- málo výkonné hospodářství, velká zadluženost bývalých kolonií
- mnoho kolonií, které se staly nezávislými nepřipravené, si zachovalo nějakou volnější formu spojení s metropolí (Commonwealth of Nations, Communauté Français)
- důsledky dekolonizace - hospodářské a sociální problémy:
- populační exploze
- potravinová krize
- problémy s industrializací
- politické problémy (vznik voj. a polovojenských režimů atd.)
8) 1. světová válka
- 1. světová válka byla válečným konfliktem probíhajícím na evropském kontinentě od 28. 7. 1914 (sv. Anna) - do 11. 11. 1918
Dohoda a Trojspolek
- po zániku Spolku tří císařů spojujícím Německo, Rakousko - Uhersko a Rusko, vytvořilo roku 1879 Německo a Rakousko - Uhersko tzv. Dvojspolek = alianci namířenou proti Rusku, se kterým se Rakousko - Uhersko přelo o vládu nad Balkánem
- Rakousko - Uhersko začalo upevňovat svůj mocenský vliv, Rusko s tím samozřejmě nesouhlasilo, ale díky výborné zahraniční politice Otto von Bismarcka se podařilo spory mezi státy urovnat, obě mocnosti si území na Balkáně rozdělili a došlo i k obnovení Spolku tří císařů
- Itálie se tou dobou potýkala s řadou hosp. problémů a potřebovala pro sebe získat silného spojence - Rakousko - Uhersko –> k platnému Dvojspolku a Spolku tří císařů (do 1887) přibyla 20. 5. 1882 ve Vídni další aliance - vojensko - politické spojenectví Německa, Rakouska - Uherska a Itálie, Trojspolek
- členové se zavazovali nevstupovat do dalších seskupení namířených proti ostatním smluvním stranám + dohody o vojenské pomoci + deklarace, že aliance není zaměřena proti VB (o níž Německo uvažovalo, jako o možném dalším členu Trojspolku - nevydařilo se)
- Bismarckův pozdější nešetrný zásah vůči ruské ekonomice vedl k vystoupení Ruska ze Spolku tří císařů a ke vzniku spojenectví s Francií, která začala Rusko finančně podporovat; 1893/4 definitivně vytvořena rusko - francouzská vojenská smlouva - zajišťovala vzájemnou vojenskou podporu zemí v případě jejich napadení některým členem Trojspolku + základ pro vznik Dohody
- po vyřešení sporů o africké kolonie mezi Francií a VB došlo (po ústupku Fr.) k 1904 uzavření tzv. Srdečné dohody
- radikální úpadek Ruska vyčerpaného Rusko - japonskou válkou; pomoc poskytla Francie
- posílena Srdečná dohoda a 1907 podepsána anglo - ruské dohoda, která vedla k vytvoření Trojdohody - mocenského bloku namířenému proti Německu a Rakousko - Uhersku
- dohoda vytvořená mezi lety 1893 - 1907 znamenala definitivní rozdělení Evropy na dva bloky
- po vypuknutí 1. světové války se dohodové státy 3. 9. 1914 zavázaly neuzavřít separátní mír s Ústředními mocnostmi a klást mírové požadavky pouze po vzájemné konzultaci
- Itálie se po přelomu století stala velmi nespolehlivým partnerem; roku 1914 vyhlásila neutralitu a když se jí nepodařilo získat teritoriální ústupky od Rakouska, odstoupila roku 1915 od smlouvu s Trojspolkem, zapojila se do konfliktu na straně Dohody a vypověděla svým bývalým spojencům Německu a Rakousku - Uhersku válku
- příčiny 1. světové války:
- napětí vycházející ze sporů Balkán (balkánské národy; Rakousko-Uhersko x Rusko x Turecko → Krymská válka, Rusko-turecká válka a 1. a 2. balkánská válka), kolonie v Africe a blízký a střední východ (odbytiště pro výrobky - nový trh)
- Bismarckova politika se obávala francouzsko-ruského spojenectví a uzavřela roku 1879 spolek s Rak.-Uh., který se roku 1882 rozšířil o Itálii –> Trojspolek + tajná smlouva s Ruskem
- smlouva s Ruskem nebyla po Bismarckově odchodu obnovena a Rusko, které se cítilo ohroženo, uzavřelo roku 1893 smlouvu s Francií –> budoucí Trojdohoda
- roku 1904 uzavřela VB tzv. srdečnou dohodu s Francií a roku 1907 s Ruskem –> Trojdohoda
- válka byla vyvrcholením rozporů panujících mezi Trojspolkem (Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie) a Dohodou (VB, Francie, Rusko)
- cíle členů Trojspolku:
- Německo chtělo dosáhnou sloučení všech Němců do 1 státu, získat vedoucí moc, donutit Francii k odstoupení části území, vytvořit spolek zahrnující Rakousko, Belgii, Holandsko, Švýcarsko a Rumunsko a rozšířit kolonie v Africe o kolonie francouzs., portugal. a belgické
- Rak.- Uhersko chtělo připojit Srbsko, upevnit pozice na Balkáně a vyřešit svou vnitřní národností (slovanskou) otázku
- po zavraždění následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda D´Este v Sarajevu vyhlásilo Rak.-Uhersko Srbsku válku a Německo ho podpořilo, poté vyhlásilo válku Rusku, Francii a Belgii a v zápětí vyhlásila Německu válku VB
- Německá armáda zahájila útok na západní frontě (přes Belgii a Lucembursko do Francie) podle tzv. Schlieffenova plánu - plánu bleskové války
- Francie zastavila bleskový německý útok v bitvě na Marně a přešlo se na válku zákopovou (poziční - obrana převládá nad útokem, zátarasy z ostnatého drátu, dělová a kulometná palba)
- Rusko zastavilo postup spolkových armád, Rak.-Uh. dobylo Srbsko a obsadilo Bělehrad
- roku 1915 opustila Itálie Trojspolek a přidala se na stranu Dohody
- válčící státy usilovaly o získání dalších spojenců - ke spolku se přidalo Turecko a Bulharsko, k Dohodě Itálie, Srbsko, Řecko, Rumunsko i mimoevropské země (Japonsko)
- válka trvala nepředvídaně dlouho, vyčerpala hosp. i lidský potenciál národů - zavedeno válečné hospodářství (nucené zařazování obyvatelstva do výroby a prodlužování pracovní doby, řízené hospodářství, přídělový systém na potraviny a spotřební zboží)
- neúspěchy v boji a občanské nepokoje přivodily roku 1916/7 hosp., sociální a politickou krizi válčících států –> obrat ve válce, německé a americké (W. Wilson) pokusy o mír - neúspěšné
- dalším obratem ve válce byly revoluční události v Rusku a vstup USA do války (obě 1917)
- válka odhalila slabiny Ruska (nedostatek silnic a železnic, nedostatečný průmysl k zásobov. armády a uspokojení potřeb občanů) - lidé ztratili důvěru ve vládu a cara Mikuláše II., vypukly stávky a demonstrace (Únorová revoluce) –> car donucen abdikovat a o rok později s rodinou popraven –> vláda liberální Prozatímní vlády + vznik sovětů dělnických a vojenských zástupců tvořených radikálními socialisty - bolševiky vedenými V. I. Leninem - požadavek vlády sovětů bez Prozatímní vlády –> Říjnová revoluce
- Rusko uzavřelo mír s Německem (velké ztráty území + průmyslu textil., želez. a těžebního)
- USA vyhlásily roku 1914 neutralitu, ale brzy se staly zásobárnou potravin, surovin a munice pro evropské státy (později pouze pro státy Dohody); začaly uvažovat o boji za demokracii a roku 1917 vyhlásily válku
- roku 1918 vyhlásil Wilson svých 14 bodů mírového programu poválečného uspořádání světa
- Německo (s malými zásobami potravin a munice) zahájilo válku totální a neomezenou námořní ve snaze porazit nepřátele dříve, než se na jejich stranu přidají USA
- v létě 1918 podniklo Německo poslední rozsáhlou ofenzívu na západní frontě, ale bylo odraženo a donuceno vrátit se na své hranice
- v září kapitulovalo Bulharsko a Turecko a došlo ke zhoršení situace Rakousko-Uherska, které se začalo rozpadávat a vznikaly nástupnické státy: Rakousko, Maďarsko, Československo, Polsko, Rumunsko a Jugoslávie
- v listopadu abdikoval německý císař a byla vyhlášena republika
- příměří bylo oficiálně uzavřeno 11. 11. 1918 v Compiegne ve Francii
- velké bitvy: u Verdunu, na Sommě, u Yper, na Marně
- vynálezy: ponorky (ponorková válka - narušování námořních tras a potápění zásobovacích lodí), letadla, tanky, konvoje, bojové plyny (yperit), spalovací motor (lehký, odolný, účinný), poč. 19. st. - ropné deriváty (nafta), metalurgie, běžící pásy v továrnách, telegraf (později telefon)
- důsledky:
- 10 mil. vojenských a 7 mil. civilních obětí
- materiální škody
- Německo bylo donuceno vydat námořnictvo a velkou část pozemních sil, propustit zajatce a zničit munici; základem reparací byl závazek Německa uznat dluhy své i svých spojenců
- spojenci obsadili německá území na západ od Rýna (Francie)
- mocenské postavení Francie se upevnilo, Anglie ztratila své postavení první světové velmoci
- došlo k rozbití monarchií existujících od roku 1815
- k novému uspořádání Evropy došlo na Pařížské konferenci r. 1919 - Versailleská mírová smlouva s Německem, smlouva ze Saint-Germain-en-Laye s Rakouskem
Situace v Evropě roku 1914
Pařížská mírová konference
- 18. 1. 1919 (den vzniku Německého císařství)
- zástupci 27 států a 5 britských dominií (chybí představitelé poražené koalice ústředních mocností a Sovětského Ruska) - státy se všeobecnými a s omezenými zájmy
- Řídícím centrem Nejvyšší rada (Rada pěti - VB, USA, Fr., It., Jap.)
- fr. premiér Georges Clemenceau
- britský ministerský předseda David Lloyd George
- prezident USA Thomas Woodrow Wilson
- italský předseda vlády Vittorio Orlando
- japonský předseda císařského kabinetu Nobuaki Makina
+ Rada tří - W. Wilson, G. Clemenceau, D. J. George
- klíčové: přístup k poraženým mocnostem – Fr. tvrdé mírové podmínky (prosazování tzv. Fr. míru - likvidace něm. hosp.); USA koncepce kolektivní bezpečnosti (podpora VB); VB manévrovala; Itálie se neangažovala, nakonec podpořila Fr; Japonsko orientace na Tichomoří
- pod tlakem revolučního dění v Bavorsku a Maďarsku Francie prosadila své
- revoluční vlna též v Německu - únor 1919 zahájen formativní proces tzv. Výmarské republiky
- smlouva s Německem:
- 23. června Německé národní shromáždění ve Výmaru vyslovilo souhlas a 28. června 1919 ve Versailles ministr zahraničí Herman Müller smlouvu signoval
- ujednání:
- Německo a jeho spojenci jsou odpovědni za všechny ztráty a škody
- Francii vrátit Alsasko-Lotrinsko
- Levý břeh Rýna po dobu patnácti let okupován spojeneckými jednotkami a z padesátikilometrového pásma pravého břehu staženy ozbrojené síly
- ztráta všech kolonií: VB a Fr se podělily o Togo a Kamerun; východní Afrika - VB, Belgie a Portugalsko; Německá jihozápadní Afrika – Jihoafrická Unie; tichomořské ostrovy na sever od rovníku – Japonsko; jihopacifické državy - mandátní území Austrálie a Nového Zélandu
- zrušení všeobecné branné povinnosti; profesionální pozemní armáda nesměla přesáhnout 100 000 mužů; válečné loďstvo - redukce, nesmí být ponorky
- rozpuštěn Generální štáb a Německo nesmělo vyvíjet a vyrábět „ofenzivní“ zbraně.
- výše reparací nebyla přesně určena
- anulace brestlitevkého a bukurešťského míru
- mírová smlouva s Rakouskem: 10. 9. 1919 - zámek v Saint-Germain-en-Laye nedaleko Paříže
- potvrzena existence Rakouské republiky a nezávislých nástupnických států
- ČSR - historické hranice + zisk Vitorazska a Vlticka
- Itálie - Jižní Tyroly, Istrii a přístav Terst
- Království Srbů, Chorvatů a Slovinců - podle národnostní linie území v Korutanech, Kraňsku a Štýrsku; též Bosnu a Hercegovinu
- mírová smlouva s Bulharskem: 27. 11. 1919 v Neuilly
- reparace 2,5 mld. zlatých franků
- Království SHS - část Makedonie
- mírová smlouva s Maďarskem: 4.6. 1920 v Trianonu
- Československo - Slovensko a Podkarpatskou Rus
- Rumunsko - Sedmihradsko a část Banátu
- Království SHS - Chorvatsko, Dalmácii a zbývající teritorium Banátu
- Dunaj pod mezinárodní kontrolu
- mírová smlouva s Tureckem: 10. 8. 1920 v Sevres
+ potvrzeny výsledky úsilí o zajištění územní celistvosti ČSR
+ 1920 uzavřely ČSR, Rumunsko a Jugoslávie tzv. Malou dohodu = původně obranný spolek proti Maďarsku (+ Polsku) - proti návratu Habsburků na trůn, o které usiloval Karel I.; později k zajištění mezinárodní politické a hospodářské stability v oblasti mezi Něm. a SSSR
9) Meziválečný vývoj
- důsledky 1. světové války:
- 10 mil. vojenských a 7 mil. civilních obětí
- materiální škody
- Německo bylo donuceno vydat námořnictvo a velkou část pozemních sil, propustit zajatce a zničit munici; základem reparací byl závazek Německa uznat dluhy své i svých spojenců
- spojenci obsadili německá území na západ od Rýna (Francie)
- mocenské postavení Francie se upevnilo, Anglie ztratila své postavení první světové velmoci
- došlo k rozbití monarchií existujících od roku 1815
- zásadní změny na mapě Evropy:
- rozpad Rakouska-Uherska → vznik ČSR, Polska, Maďarska, Rumunska, Království SHS a Rakouské republiky
- rozpad Osmanské říše → vznik Turecka
- zánik ruské monarchie → vznik Sovětského Ruska (+ vznik Litvy, Lotyšska a Estonska)
- zánik německé monarchie → vznik Německé republiky
+ nespokojenost nástupnických států s uspořádáním ve střední Evropě
- rozšíření demokracie v Evropě
- 20. léta - válkou vyčerpaná, ale radostná Evropa, USA hosp. nejsilnější stát světa (ekonomicky vydělá na válce USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a Japonsko)
- poválečné uspořádání světa:
- 1918 Pařížská mírová konference
- 1921 - 22 Washingtonská konference
- rozdělení sfér vlivu v Tichomoří, vzájemný poměr tonáže lodí, princip otevřených dveří Číně (k volnému obchodu); doplněk Versailleských mírových smluv
- účast USA, VB, Japonska a Francie
- platnost smluv do 1936 (končí ve chvíli, kdy Japonsko napadne Mandžusko)
- 1922 Konference v Janově
- otázka poválečných hosp. poměrů - otázka něm. reparací a otázka Sovětského Ruska
- účast téměř 30 států (USA - pouze pozorovatel)
- k dohodě nedošlo
- sblížení německé a ruské delegace → 1922 Rappalská smlouva - vzájemné odpuštění dluhů + ustavení diplomatických styků Německa a Ruska
- 1923 Rhurská krize
- obsazení Porúří belgickou a franc. armádou, protože Německo neplatí dohodnuté reparace
- 1924 Protokol k pokojnému uspořádání mezinárodních sporů
- stanovení 3 zásad: arbitráž, bezpečnost, odzbrojení
- 1926 Německo přijato do Společnosti národů (vystupuje 1933 po obsazení Porýní)
- 1926 Rýnský garanční pakt
- určení hranic Francie, Německa a Belgie
- přijat na konferenci v Locarnu 1925
- 1929 Youngův plán
- konečná výše reparací; zrušení dozoru nad německou ekonomikou
Versailleský mír
- k uzavření Versailleského míru (Versailleské mírové smlouvy s Německem) došlo na Pařížské konferenci 1919
- nově uspořádal Evropu
- ujednání:
- Německo je jako viník války odpovědno za všechny ztráty a musí zaplatit válečné škody
- Německo musí Francii vrátit Alsasko-Lotrinsko
- Německo ztratí všechny kolonie:
- VB a Fr. - Togo a Kamerun, východní Afrika - VB, Belgie a Portugalsko, Německá jihozápadní Afrika – Jihoafrická Unie
- tichomořské ostrovy na sever od rovníku - Japonsko, jihopacifické državy - mandátní území Austrálie a Nového Zélandu
- Levý břeh Rýna po dobu 15 let okupován spojeneckými jednotkami a z 50 km pásma pravého břehu budou staženy ozbrojené síly
- zrušení všeobecné branné povinnosti; profesionální pozemní armáda max. 100 000 mužů; válečné loďstvo - redukce, zákaz ponorek
- rozpuštěn Generální štáb a zákaz vývoje a výroby „ofenzivních“ zbraní
- anulace brestlitev. (1917 Rusko ztratí Polsko, Pobaltí a část Bělorus.) a bukurešťského míru
- výše reparací však nebyla přesně určena!
- není uspokojivě vyřešena otázka německých hranic na východě!
- Versailleský systém:
= světové uspořádání geopolitických poměrů ve světě po 1. světové válce, jak vzešlo z Pařížské mírové konference a Washingtonské konference
- nepevné světové uspořádání (am. Kongres odmítl angažování ve Společnosti národů i ratifikaci smluv s Ústředními mocnostmi) rozvrátila agresivita Jap., It. a Něm. ve 30. letech
Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona
= program prezidenta USA Woodrowa Wilsona o poválečném uspořádání světa; jeden ze základních dokumentů mezinárodní politiky
- vyhlášeno 8. 1. 1918 (letáky rozhazovány na frontách)
- formulování zásad nového světového řádu, který měl nahradit zdiskreditovanou politiku tajných smluv a aliancí
1) zásady poválečné spolupráce (éra „otevřené“ mez. diplomacie v zájmu dosažení míru; svoboda plavby v mez. vodách + právo rovného přístupu ke zdrojům surovin, liberální svět. obchodní systém, celosvětové odzbrojení, nestranné řešení otázek kolonií a ohled na vůli obyvatelstva)
2) zásada sebeurčení národů a vytvoření etnických hranic (vyklizení něm. okup. území Ruska, obnovení nezávislosti Belgie, připojení Als.-Lotr. k Francii, hranice Itálie podle etnických hranic, autonomie národů Rak.- Uh., vyklizení okup. území Rum., Srbska a Černé Hory, rozvoj netureckých národů v Osm. říši, nezávislost Polska, koncept s návrhem na založení SN)
- již během války musel Wilson na nátlak evr. spojenců některé zásady změnit
- USA se překvapivě nestaly členem SN, jejíž vznik sami iniciovaly
Společnost národů
= mezinárodní organizace, která měla zprostředkovat spolupráci mezi státy a zajistit odzbrojení a mír; existence SN = požadavek 14. bodu z programu prezidenta Wilsona
- pakt Společnosti národů součástí mírových smluv uzavřených na Pařížské mírové konferenci
- 1919 - 46; pokus o nastolení spravedlivého světového řádu a rovnosti států
- vznik: 20. 1. 1920; bez účasti USA (Kongres odmítl am. zasahování do neklidných evr. poměrů)
- zánik 19. 4. 1946, kdy její funkce převzala OSN
- 3 hlavní orgány:
- Všečlenské shrom. - každý stát měl jeden hlas - celkem 54; volilo výkonný výbor, nestálé členy Rady a soudce Mez. soud. dvora
- Rada SN - stálí (pův. VB, Fr., It. a Jap., přibylo Něm. a SSSR) a nestálí členové (pův. 4)
- Stálý sekretariát v Ženevě s generálním tajemníkem
+ Mezinárodní úřad práce a Ekonomický a finanční výbor
- neúčast velmocí byla hlavní příčina selhání Společnosti národů:
- po přijetí do SN začalo Německo s odbouráváním důsledků Versailleské smlouvy (nerespektuje podmínky Versailleského míru)
- 1933 odchod Japonska (po intervenci do Mandžuska), 1933 odchod Německa, 1937 odchod Itálie (válka v Habeši), 1939 vyloučení SSSR kvůli zimní válce s Finskem
- SN svou úlohu kolektivní bezpečnosti nedokázala prosadit a naděje malých států, stejně jako evropský a světový mír byly ztraceny
- pozn.: Edvard Beneš - 1923 - 26 člen Rady SN, 1926 - 27 předseda Bezpečnostního výboru SN
- 2. pol. 30. let - definitivní zhroucení Versailleského systému (Německo nedodržuje ujednání, občanská válka ve Španělsku, Japonsko-Čínská válka v Mandžusku, Italská intervence v Habeši)
Itálie 1914 - 1938
= období nástupu fašismu
- 1919 založena teroristická organizace Fasci di combattimento (tzv. bojové svazy), která se později přeměnila ve fašistickou stranu; v čele Benitto Mussolini
–> nátlak na věřící a komunisty
- 1922 tzv. pochod na Řím vedený Mussolinim (jmenován předsedou vlády)
- postupná likvidace parlamentního režimu –> 1926 vyhlášen fašistický stát jedné strany
- vůdce s neomezenou mocí, elita, řízené masy; rysy totalitarismu; regulovaná ekonomika
Německo (1929 - 1933)
- období nástupu nacismu
- 1919 založena NSDAP (Něm. nacionálně socialistická dělnická strana)
- 1925 Mein Kampf = ideový program strany
- 1925 založení ozbrojených organizací NSDAP - SA a SS
- SA (Sturmabteilung = úderný oddíl) = polovojenská organizace; nástroj násilí a teroru v boji NSDAP o moc; v čele Ernst Röhm
- SS (Schutzschaffel = ochranný oddíl) = polovojenská, později ozbrojená org. vznikla k osobní ochraně funkcionářů NSDAP; v čele Heinrich Himler
- hl. nástroj teroru, represí, okupační a vyhlazovací politiky
- „stát ve státě“ - samostatná, autonomní jednotka
- všeobecné SS (Allgemeine SS), strážní jednotky konc. táborů, kasernované pohotovostní jednotky; posl. 2 tvořily od 1939 zbraně SS (Waffen SS) - elitní frontové jednotky
- 1930 NSDAP 20 % hlasů, 1932 40 % hlasů
- vůdce NSDAP Adolf Hitler - 1933 říšský kancléř, 1934 po smrti prezidenta Hindenburga (Ochrana lidu před gangsterskou populací - Romy) přeměna státu v nacistickou diktaturu, Hitler si udílí titul „vůdce“ (místo „prezident“)
→ ukončení Říšského sněmu, poté zastavení a následné zakázání činnosti pol. stran a odborů
- 1934 zřízen 1. koncentrační tábor - Dachau
- 1934 Noc dlouhých nožů
- Hitler nechal s pomocí SS zlikvidovat vedení SA, jenž si začalo nárokovat rovnocenné postavení ve státě
- 1935 Norimberské rasové zákony
→ Židé - ztráta volebního práva, odchod ze státní správy, zdravotnictví, školství, armády atd.; vyhrazena místa v MHD a v parcích; později označení Davidovou hvězdou
- všeobecná branná povinnost → porušení ujednání Versailleského systému
- 1938 Křišťálová noc
- protižidovský pogrom; Židé odsunuti do koncentračních a pracovních táborů, obchody vypleněny, synagogy a školy vypáleny
- březen 1938 anšlus Rakouska, poté výrazné zvýšení tlaku na ČSR
- 29. 9. 1938 Mnichovská dohoda
