Jdi na obsah Jdi na menu
 


Španělsko - americká válka

= boj o španělské kolonie v Karibském moři (1898)

- mír uzavřen Pařížskou mírovou smlouvou –> Španělsko předalo Filipíny, Guánu a Portoriko do správy USA

- rozšiřování USA na západ:

- nákup půdy (od jiných koloniálních mocností)

- silová expanze (proti vůli koloniálních mocností nebo původního obyvatelstva)

–>  příčina války s Mexikem

Haagské mírové konference

= pokus o zastavení zbrojení a o odzbrojení

- 1. konference 1899 (26 států)

- pravidla o pokojném řešení sporů (stupeň k výlučnému řešení sporů mírovou cestou)

- vymezení pravidel ve vedení války - např. zákaz bombardování ze vzducholodí, bezpečnost lékařských jednotek, zákaz používání otravných plynů a střel dum dum

- 2.  konference 1907 (odložena kvůli Rusko - jap. válce; 44 států)

- Britské pokusy o omezení zbrojení zmařeny ostatními velmocemi v čele s Německem (chtělo dohnat VB ve vyzbrojení loďstva)

- např. Úmluva o mírovém řešení sporů

- Rusko vystupovala proti zbrojení, protože nezvládalo udržovat stejné tempo jako evropské státy

- VB vystupovala proti zbrojení, protože nechtěla na zbrojení poskytovat další finanč. prostředky

Rusko - japonská válka

- 1904 - 1905

= boj o moc na Dálném východě

- 1891 započata stavba Transsibiřské železnice (dokončena 1901)

- 1904 náhlý útok Japonska na ruskou námořní základnu Port Arthur bez vyhlášení války –> Rusko prohrálo a vzdalo se Port Arthuru, Jižního Sachalinu a železnice při pobřeží

- USA pomohla uzavřít mír - Portsmouthská mírová smlouva 1905

- Rusko si poražením Japonska původně chtělo vylepšit pokleslou prestiž v Evropě, ale kvůli prohře klesla jeho váha ještě níže; válka zavdala příčinu k vypuknutí revoluce

Balkánské války

= konflikty mezi balkánskými státy

- 1912 - 13

- 1. balkánská válka

- koalice Bulharska, Černé Hory, Řecka a Srbska x Osmanská říše (Turecko)

- boj o rozšíření území jednotlivých koaličních států

- po bojích uzavřely Bulharsko, Černá Hora a Srbsko s Tureckem příměří; Řecko však bojovalo dál –> převrat v Turecku způsobil vypovězení předchozích příměří a obnovení koalice (Balkánské ligy)

- Turecko prohrálo a ztratilo evropské državy

- státy koalice nespokojené s přiděleným územím si vypověděly válku (2. balkánská válka)

- 2. balkánská válka

- Bulharsko x Řecko, Černá Hora, Srbsko, Rumunsko a později i Turecko

- Bulharsko zahájilo útok na Srbsko bez vyhlášení války; spojenci Bulharsko porazili (útokem na několik měst zároveň)

- uzavření Istanbulské a Bukurešťské mírové smlouvy a rozdělení části Bulharského území mezi Srbsko, Řecko, Rumunsko a Turecko 

 

6) Průmyslová revoluce

= proces vzniku moderní společnosti založené na průmyslové tovární velkovýrobě

- začala v pol. 18. století ve VB a v průběhu 19. st. zasáhla většinu Evropy, USA a Japonsko

- probíhala ve světě různým tempem (v některých částech světa probíhá dodnes)

- 2. průmyslová revoluce:

- od 70. let 19. st.

- zvyšování úlohy aplikované vědy a techniky

- doba se výrazně zrychluje

- vznik monopolů:

    - kartely (nejnižší druh)

    - syndikáty (bez obchodní samostatnosti)

    - trusty (bez obchodní a výrobní samostatnosti)

    - koncerny (sdružení různých odvětví; spolupráce s bankami)

- Velká Británie:

= křižovatka mez. obchodu; 1707 zrušení cel → největší zóna volného obchodu v Evropě

- předpokladem pro prům. revoluci byla agrární revoluce (zvýšení produktivity v zem.) - velkostatky, nové plodiny (brambory, kukuřice)

- první zasažen textilní průmysl (vlna nahrazena bavlnou - tovární velkovýroba) + chemický průmysl (nutnost barvit bavlněnou přízi)

- revoluce v těžkém průmyslu umožněna vynálezem parního stroje J. Watta → „věk páry“

    - využití parního stroje vedlo ke zvýšení těžby uhlí a výroby železa

    - parní síla umožnila rozvoj dopravy (rostoucí železniční síť v Z Evropě)

- poč. 19. st. průmyslová revoluce v Japonsku a Itálii

- 20. léta 19. st. průmyslová revoluce v Belgii a Francii, 40. léta industrializace v německých zemích ve stř. Evropě (dokončena v 80. letech)

- 90. léta 19. st. prům. revoluce v Rusku (přerušena Říjnovou revolucí a obnovena až Stalinem)

- VB nejprůmyslovější země ovládající svět. ekonomiku do pol. 19. st. → poté přesun těžiště svět. ekonomiky do USA

- zač. 20. st. obrovský rozmach automobilového průmyslu (pásová výroba a výrobní linky)

- specifické rysy:

- ekonomika a ekonomické vztahy nabývají na důležitosti

- využívání nových výrobních postupů a energetických zdrojů

- sociální změny:

    - statická společnost se mobilizuje (rušení nevolnictví a roboty)

    - buržoazie drží ekonomiku států a žádá i politickou moc

    - volí širší skupiny obyvatel + rostoucí gramotnost a přístup k informacím vnáší do politiky vliv veřejného mínění

    - migrace z venkova do měst (rušení roboty a nevolnictví umožňuje rolníkům hledat práci v továrnách ve městech)

- důsledky pro dělnictvo:

    - negativní v krátkodobé a pozitivní v dlouhodobé perspektivě (růst živ. úrovně)

    - vykořisťování dětské a ženské práce, nízká živ. úroveň, špatné zdraví → výbuchy nespokojenosti, šíření socialistických myšlenek → první kroky v soc., zdrav. a důchodovém zákonodárství

- nové technologie a vynálezy:

- parní stroj (James Watt) 1769

- parní lokomotiva (George Stephenson) 1814

- výbušný motor (Nikolaje Otto) 1867

- dynamit (Alfred Nobel) 1867

- telefon (Graham Bell) 1876

- žárovka (Thomas Alva Edison) 1879

- parní turbína (Charles Pardone)1884

- naftový motor (Rudolf Diesel) 1897

- motorové letadlo (bratři Wrightové) 1903

- pokročilá metalurgie (odolnější a přesnější zbraně)

- vyspělá námořní navigace (urychlení osidlování zámořských území)

- důsledky pro MV v Evropě:

- industrializace se projevuje nejprve na západě (Anglie) a postupuje pomalu na východ = zdroj nerovnováhy v postavení států v Evropě

- Anglie získává dominantní postavení ve světové politice

- Rusko setrvává u feudálního zřízení a jeho relativní moc slábne

- koncem 19. století předstihuje Brity rychle se industrializující Německo a USA

- mez. politika pod vlivem prům. revoluce (1800 - 1914)

- naprostá dominance Evropanů v Africe a Asii (technický náskok ve zbrojení)

- rostoucí role USA jako vyspělé průmyslové země

 

7) Kolonialismus a dekolonizace

- kolonie = nesuverénní území závislé na metropoli (koloniální mocnosti)

- kolonialismus = osidlování různých částí světa zejm. evropskými mocnostmi; umožněno rychlým rozvojem techniky v Evropě

- hosp. důvody - zdroj levných surovin a pracovní síly, odbytiště výrobků z metropole

- prestižní důvody - stát držením kolonií demonstruje svou moc

- strategické důvody - kolonie zajišťuje vliv metropole v oblasti (spíše úplnou kontrolu území)

- kulturní důvody - představa kulturní nadřazenosti, misijní činnost

- historický průběh kolonizace světa:

- 16. st. první vlna kolonizace:

    - zejména Španělsko (1580) a Portugalsko

    - kolonizace J Ameriky (likvidace domorodých kultur, export katolicismu, import zlata)

- 17. st. druhá vlna kolonizace:

    - Nizozemí získává vliv v JV Asii (nejbohatší a nejvyspělejší část Evropy), ve druhé polovině 17. st. Británie a Francie navíc pronikají do Severní Ameriky a Afriky

- 18. st.:

    - postupně slábne vliv „starých“ koloniálních mocností (Španělska a Portugalska) spolu s jejich slábnoucím vlivem na evropskou politiku

    - vedoucí postavení přebírá Anglie (ovládnutí Irska, S Ameriky, Asie a moře → Spojené království VB)

    - růst vlivu Francie (získání hegemonie na evropském kontinentě → cesta za bohatstvím za mořem) - získání Kanady, rozvoj obchodu

- 19. st.:

    - objevy průmyslové revoluce (parní stroj, nová vojenská technika) umožňují pronikání do vnitrozemí Afriky

    - soupeření Británie a Francie o vliv v Africe; růst vlivu Evropanů v Číně

    - metropole a jejich kolonie v 19. st.:

    - VB - Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Britská Guayana, Egypt, Nigérie, Britská Indie, Jihoafrická unie, Rhodesie; Maledivy, Mauritius, Seychely, Bahamy, Bermudy

    - Francie - Francouzská Indočína, saharská a rovníková Afrika, Madagaskar

    - Portugalsko - Angola, Mosambik; Madeira, Azory

    - Německo - JZ + V pobřeží Afriky, Togo, Kamerun, pobřeží Číny (Filipíny)

    - Belgie - Belgické Kongo

    - Španělsko - Rio de Oro, Kanárské ostrovy

    - Dánsko - Grónsko, Aljaška

    - USA - Mexiko, téměř celá J Amerika (kromě Guayany)

    - Holandsko - Indonésie (Nizozemská Indie), Nizozemská Guayana

    - Japonsko - Korea

    - Rusko - střední Asie

- kolem roku 1900 evropské státy kontrolují drtivou většinu souše díky své technické převaze (parník, kulomet)

- dekolonizace:

- probíhá už 18./19. století - 1776 samostatnost USA; republiky v J Americe

- po 1. světové válce - Egypt, Nepál, Irák, Austrálie

- meziválečné období - Kanada, Nový Zéland, Austrálie

- největší vlna po 2. světové válce - Kanada, Nový Zéland, Indie, Indočína, Vietnam, Korea, J.A.R, Alžírsko; výsledkem boje domorodých obyvatel v Asii, Africe a stř. Americe

- 1951 Lybie

- 1956 Maroko, Tunisko

- 1960 tzv. Rok Afriky - Čad, Gabun, Kongo, Kamerun (Fr.), Nigérie, Sierra Leone (VB)

- důvody dekolonizace:

    - držení kolonií se stávalo stále nákladnějším (nespokojenost domorodých obyvatel)

    - vznik nestabilních nacionalistických režimů (zejména v Africe), časté změny vlády, autoritářské režimy (např. Zair za generála Mobutu)

    - málo výkonné hospodářství, velká zadluženost bývalých kolonií

- mnoho kolonií, které se staly nezávislými nepřipravené, si zachovalo nějakou volnější formu spojení s metropolí (Commonwealth of Nations, Communauté Français)

- důsledky dekolonizace - hospodářské a sociální problémy:

- populační exploze

- potravinová krize

- problémy s industrializací

- politické problémy (vznik voj. a polovojenských režimů atd.)

 

8) 1. světová válka

- 1. světová válka byla válečným konfliktem probíhajícím na evropském kontinentě od 28. 7. 1914 (sv. Anna) - do 11. 11. 1918

Dohoda a Trojspolek

- po zániku Spolku tří císařů spojujícím Německo, Rakousko - Uhersko a Rusko, vytvořilo roku 1879 Německo a Rakousko - Uhersko tzv. Dvojspolek = alianci namířenou proti Rusku, se kterým se Rakousko - Uhersko přelo o vládu nad Balkánem

- Rakousko - Uhersko začalo upevňovat svůj mocenský vliv, Rusko s tím samozřejmě nesouhlasilo, ale díky výborné zahraniční politice Otto von Bismarcka se podařilo spory mezi státy urovnat, obě mocnosti si území na Balkáně rozdělili a došlo i k obnovení Spolku tří císařů

- Itálie se tou dobou potýkala s řadou hosp. problémů a potřebovala pro sebe získat silného spojence - Rakousko - Uhersko –> k platnému Dvojspolku a Spolku tří císařů (do 1887) přibyla 20. 5. 1882 ve Vídni další aliance - vojensko - politické spojenectví Německa, Rakouska - Uherska a Itálie, Trojspolek

- členové se zavazovali nevstupovat do dalších seskupení namířených proti ostatním smluvním stranám + dohody o vojenské pomoci + deklarace, že aliance není zaměřena proti VB (o níž Německo uvažovalo, jako o možném dalším členu Trojspolku - nevydařilo se)

- Bismarckův pozdější nešetrný zásah vůči ruské ekonomice vedl k vystoupení Ruska ze Spolku tří císařů a ke vzniku spojenectví s Francií, která začala Rusko finančně podporovat; 1893/4 definitivně vytvořena rusko - francouzská vojenská smlouva - zajišťovala vzájemnou vojenskou podporu zemí v případě jejich napadení některým členem Trojspolku + základ pro vznik Dohody

- po vyřešení sporů o africké kolonie mezi Francií a VB došlo (po ústupku Fr.) k 1904 uzavření tzv. Srdečné dohody

- radikální úpadek Ruska vyčerpaného Rusko - japonskou válkou; pomoc poskytla Francie

- posílena Srdečná dohoda a 1907 podepsána anglo - ruské dohoda, která vedla k vytvoření Trojdohody - mocenského bloku namířenému proti Německu a Rakousko - Uhersku

- dohoda vytvořená mezi lety 1893 - 1907 znamenala definitivní rozdělení Evropy na dva bloky

- po vypuknutí 1. světové války se dohodové státy 3. 9. 1914 zavázaly neuzavřít separátní mír s Ústředními mocnostmi a klást mírové požadavky pouze po vzájemné konzultaci

- Itálie se po přelomu století stala velmi nespolehlivým partnerem; roku 1914 vyhlásila neutralitu a když se jí nepodařilo získat teritoriální ústupky od Rakouska, odstoupila roku 1915 od smlouvu s Trojspolkem, zapojila se do konfliktu na straně Dohody a vypověděla svým bývalým spojencům Německu a Rakousku - Uhersku válku

- příčiny 1. světové války:

- napětí vycházející ze sporů Balkán (balkánské národy; Rakousko-Uhersko x Rusko x Turecko → Krymská válka, Rusko-turecká válka a 1. a 2. balkánská válka), kolonie v Africe a blízký a střední východ (odbytiště pro výrobky - nový trh)

- Bismarckova politika se obávala francouzsko-ruského spojenectví a uzavřela roku 1879 spolek s Rak.-Uh., který se roku 1882 rozšířil o Itálii –> Trojspolek + tajná smlouva s Ruskem

- smlouva s Ruskem nebyla po Bismarckově odchodu obnovena a Rusko, které se cítilo ohroženo, uzavřelo roku 1893 smlouvu s Francií –> budoucí Trojdohoda

- roku 1904 uzavřela VB tzv. srdečnou dohodu s Francií a roku 1907 s Ruskem –> Trojdohoda

- válka byla vyvrcholením rozporů panujících mezi Trojspolkem (Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie) a Dohodou (VB, Francie, Rusko)

- cíle členů Trojspolku:

- Německo chtělo dosáhnou sloučení všech Němců do 1 státu, získat vedoucí moc, donutit Francii k odstoupení části území, vytvořit spolek zahrnující Rakousko, Belgii, Holandsko, Švýcarsko a Rumunsko a rozšířit kolonie v Africe o kolonie francouzs., portugal. a belgické

- Rak.- Uhersko chtělo připojit Srbsko, upevnit pozice na Balkáně a vyřešit svou vnitřní národností (slovanskou) otázku

- po zavraždění následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda D´Este v Sarajevu vyhlásilo Rak.-Uhersko Srbsku válku a Německo ho podpořilo, poté vyhlásilo válku Rusku, Francii a Belgii a v zápětí vyhlásila Německu válku VB

- Německá armáda zahájila útok na západní frontě (přes Belgii a Lucembursko do Francie) podle tzv. Schlieffenova plánu - plánu bleskové války

- Francie zastavila bleskový německý útok v bitvě na Marně a přešlo se na válku zákopovou (poziční - obrana převládá nad útokem, zátarasy z ostnatého drátu, dělová a kulometná palba)

- Rusko zastavilo postup spolkových armád, Rak.-Uh. dobylo Srbsko a obsadilo Bělehrad

- roku 1915 opustila Itálie Trojspolek a přidala se na stranu Dohody

- válčící státy usilovaly o získání dalších spojenců - ke spolku se přidalo Turecko a Bulharsko, k Dohodě Itálie, Srbsko, Řecko, Rumunsko i mimoevropské země (Japonsko)

- válka trvala nepředvídaně dlouho, vyčerpala hosp. i lidský potenciál národů - zavedeno válečné hospodářství (nucené zařazování obyvatelstva do výroby a prodlužování pracovní doby, řízené hospodářství, přídělový systém na potraviny a spotřební zboží)

- neúspěchy v boji a občanské nepokoje přivodily roku 1916/7 hosp., sociální a politickou krizi válčících států –> obrat ve válce, německé a americké (W. Wilson) pokusy o mír - neúspěšné

- dalším obratem ve válce byly revoluční události v Rusku a vstup USA do války (obě 1917)

- válka odhalila slabiny Ruska (nedostatek silnic a železnic, nedostatečný průmysl k zásobov. armády a uspokojení potřeb občanů) - lidé ztratili důvěru ve vládu a cara Mikuláše II., vypukly stávky a demonstrace (Únorová revoluce) –> car donucen abdikovat a o rok později s rodinou popraven –> vláda liberální Prozatímní vlády + vznik sovětů dělnických a vojenských zástupců tvořených radikálními socialisty - bolševiky vedenými V. I. Leninem - požadavek vlády sovětů bez Prozatímní vlády –> Říjnová revoluce

- Rusko uzavřelo mír s Německem (velké ztráty území + průmyslu textil., želez. a těžebního)

- USA vyhlásily roku 1914 neutralitu, ale brzy se staly zásobárnou potravin, surovin a munice pro evropské státy (později pouze pro státy Dohody); začaly uvažovat o boji za demokracii a roku 1917 vyhlásily válku

- roku 1918 vyhlásil Wilson svých 14 bodů mírového programu poválečného uspořádání světa

- Německo (s malými zásobami potravin a munice) zahájilo válku totální a neomezenou námořní ve snaze porazit nepřátele dříve, než se na jejich stranu přidají USA

- v létě 1918 podniklo Německo poslední rozsáhlou ofenzívu na západní frontě, ale bylo odraženo a donuceno vrátit se na své hranice

- v září kapitulovalo Bulharsko a Turecko a došlo ke zhoršení situace Rakousko-Uherska, které se začalo rozpadávat a vznikaly nástupnické státy: Rakousko, Maďarsko, Československo, Polsko, Rumunsko a Jugoslávie

- v listopadu abdikoval německý císař a byla vyhlášena republika

- příměří bylo oficiálně uzavřeno 11. 11. 1918 v Compiegne ve Francii

- velké bitvy: u Verdunu, na Sommě, u Yper, na Marně

- vynálezy: ponorky (ponorková válka - narušování námořních tras a potápění zásobovacích lodí), letadla, tanky, konvoje, bojové plyny (yperit), spalovací motor (lehký, odolný, účinný), poč. 19. st. - ropné deriváty (nafta), metalurgie, běžící pásy v továrnách, telegraf (později telefon)

- důsledky:

- 10 mil. vojenských a 7 mil. civilních obětí

- materiální škody

- Německo bylo donuceno vydat námořnictvo a velkou část pozemních sil, propustit zajatce a zničit munici; základem reparací byl závazek Německa uznat dluhy své i svých spojenců

- spojenci obsadili německá území na západ od Rýna (Francie)

- mocenské postavení Francie se upevnilo, Anglie ztratila své postavení první světové velmoci

- došlo k rozbití monarchií existujících od roku 1815

- k novému uspořádání Evropy došlo na Pařížské konferenci r. 1919 - Versailleská mírová smlouva s Německem, smlouva ze Saint-Germain-en-Laye s Rakouskem

Situace v Evropě roku 1914

Váš prohlížeč možná nepodporuje zobrazení této zprávy.

Pařížská mírová konference

- 18. 1. 1919 (den vzniku Německého císařství)

- zástupci 27 států a 5 britských dominií (chybí představitelé poražené koalice ústředních mocností a Sovětského Ruska) - státy se všeobecnými a s omezenými zájmy

- Řídícím centrem Nejvyšší rada (Rada pěti - VB, USA, Fr., It., Jap.)

    - fr. premiér Georges Clemenceau

    - britský ministerský předseda David Lloyd George

    - prezident USA Thomas Woodrow Wilson

    - italský předseda vlády Vittorio Orlando

    - japonský předseda císařského kabinetu Nobuaki Makina

+ Rada tří - W. Wilson, G. Clemenceau, D. J. George

- klíčové: přístup k poraženým mocnostem – Fr. tvrdé mírové podmínky (prosazování tzv. Fr. míru - likvidace něm. hosp.); USA koncepce kolektivní bezpečnosti (podpora VB); VB manévrovala; Itálie se neangažovala, nakonec podpořila Fr; Japonsko orientace na Tichomoří

- pod tlakem revolučního dění v Bavorsku a Maďarsku Francie prosadila své

- revoluční vlna též v Německu - únor 1919 zahájen formativní proces tzv. Výmarské republiky

- smlouva s Německem:

- 23. června Německé národní shromáždění ve Výmaru vyslovilo souhlas a 28. června 1919 ve Versailles ministr zahraničí Herman Müller smlouvu signoval

- ujednání:

    - Německo a jeho spojenci jsou odpovědni za všechny ztráty a škody

    - Francii vrátit Alsasko-Lotrinsko

    - Levý břeh Rýna po dobu patnácti let okupován spojeneckými jednotkami a z padesátikilometrového pásma pravého břehu staženy ozbrojené síly

    - ztráta všech kolonií: VB a Fr se podělily o Togo a Kamerun; východní Afrika - VB, Belgie a Portugalsko; Německá jihozápadní Afrika – Jihoafrická Unie; tichomořské ostrovy na sever od rovníku – Japonsko; jihopacifické državy - mandátní území Austrálie a Nového Zélandu

    - zrušení všeobecné branné povinnosti; profesionální pozemní armáda nesměla přesáhnout 100 000 mužů; válečné loďstvo - redukce, nesmí být ponorky

    - rozpuštěn Generální štáb a Německo nesmělo vyvíjet a vyrábět „ofenzivní“ zbraně.

    - výše reparací nebyla přesně určena

    - anulace brestlitevkého a bukurešťského míru

- mírová smlouva s Rakouskem: 10. 9. 1919 - zámek v Saint-Germain-en-Laye nedaleko Paříže

    - potvrzena existence Rakouské republiky a nezávislých nástupnických států

    - ČSR - historické hranice + zisk Vitorazska a Vlticka

    - Itálie - Jižní Tyroly, Istrii a přístav Terst

    - Království Srbů, Chorvatů a Slovinců - podle národnostní linie území v Korutanech, Kraňsku a Štýrsku; též Bosnu a Hercegovinu

- mírová smlouva s Bulharskem: 27. 11. 1919 v Neuilly

    - reparace 2,5 mld. zlatých franků

    - Království SHS - část Makedonie

- mírová smlouva s Maďarskem: 4.6. 1920 v Trianonu

    - Československo - Slovensko a Podkarpatskou Rus

    - Rumunsko - Sedmihradsko a část Banátu

    - Království SHS - Chorvatsko, Dalmácii a zbývající teritorium Banátu

    - Dunaj pod mezinárodní kontrolu

- mírová smlouva s Tureckem: 10. 8. 1920 v Sevres

+ potvrzeny výsledky úsilí o zajištění územní celistvosti ČSR

+ 1920 uzavřely ČSR, Rumunsko a Jugoslávie tzv. Malou dohodu = původně obranný spolek proti Maďarsku (+ Polsku) - proti návratu Habsburků na trůn, o které usiloval Karel I.; později k zajištění mezinárodní politické a hospodářské stability v oblasti mezi Něm. a SSSR

 

9) Meziválečný vývoj

- důsledky 1. světové války:

- 10 mil. vojenských a 7 mil. civilních obětí

- materiální škody

- Německo bylo donuceno vydat námořnictvo a velkou část pozemních sil, propustit zajatce a zničit munici; základem reparací byl závazek Německa uznat dluhy své i svých spojenců

- spojenci obsadili německá území na západ od Rýna (Francie)

- mocenské postavení Francie se upevnilo, Anglie ztratila své postavení první světové velmoci

- došlo k rozbití monarchií existujících od roku 1815

- zásadní změny na mapě Evropy:

- rozpad Rakouska-Uherska → vznik ČSR, Polska, Maďarska, Rumunska, Království SHS a Rakouské republiky

- rozpad Osmanské říše → vznik Turecka

- zánik ruské monarchie → vznik Sovětského Ruska (+ vznik Litvy, Lotyšska a Estonska)

- zánik německé monarchie → vznik Německé republiky

+ nespokojenost nástupnických států s uspořádáním ve střední Evropě

- rozšíření demokracie v Evropě

- 20. léta - válkou vyčerpaná, ale radostná Evropa, USA hosp. nejsilnější stát světa (ekonomicky vydělá na válce USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a Japonsko)

- poválečné uspořádání světa:

- 1918 Pařížská mírová konference

- 1921 - 22 Washingtonská konference

    - rozdělení sfér vlivu v Tichomoří, vzájemný poměr tonáže lodí, princip otevřených dveří Číně (k volnému obchodu); doplněk Versailleských mírových smluv

    - účast USA, VB, Japonska a Francie

    - platnost smluv do 1936 (končí ve chvíli, kdy Japonsko napadne Mandžusko)

- 1922 Konference v Janově

    - otázka poválečných hosp. poměrů - otázka něm. reparací a otázka Sovětského Ruska

    - účast téměř 30 států (USA - pouze pozorovatel)

    - k dohodě nedošlo

    - sblížení německé a ruské delegace → 1922 Rappalská smlouva - vzájemné odpuštění dluhů + ustavení diplomatických styků Německa a Ruska

- 1923 Rhurská krize

- obsazení Porúří belgickou a franc. armádou, protože Německo neplatí dohodnuté reparace

- 1924 Protokol k pokojnému uspořádání mezinárodních sporů

- stanovení 3 zásad: arbitráž, bezpečnost, odzbrojení

- 1926 Německo přijato do Společnosti národů (vystupuje 1933 po obsazení Porýní)

- 1926 Rýnský garanční pakt

- určení hranic Francie, Německa a Belgie

- přijat na konferenci v Locarnu 1925

- 1929 Youngův plán

- konečná výše reparací; zrušení dozoru nad německou ekonomikou

Versailleský mír

- k uzavření Versailleského míru (Versailleské mírové smlouvy s Německem) došlo na Pařížské konferenci 1919

- nově uspořádal Evropu

- ujednání:

    - Německo je jako viník války odpovědno za všechny ztráty a musí zaplatit válečné škody

    - Německo musí Francii vrátit Alsasko-Lotrinsko

    - Německo ztratí všechny kolonie:

    - VB a Fr. - Togo a Kamerun, východní Afrika - VB, Belgie a Portugalsko, Německá jihozápadní Afrika – Jihoafrická Unie

    - tichomořské ostrovy na sever od rovníku - Japonsko, jihopacifické državy - mandátní území Austrálie a Nového Zélandu

    - Levý břeh Rýna po dobu 15 let okupován spojeneckými jednotkami a z 50 km pásma pravého břehu budou staženy ozbrojené síly

    - zrušení všeobecné branné povinnosti; profesionální pozemní armáda max. 100 000 mužů; válečné loďstvo - redukce, zákaz ponorek

    - rozpuštěn Generální štáb a zákaz vývoje a výroby „ofenzivních“ zbraní

    - anulace brestlitev. (1917 Rusko ztratí Polsko, Pobaltí a část Bělorus.) a bukurešťského míru

- výše reparací však nebyla přesně určena!

- není uspokojivě vyřešena otázka německých hranic na východě!

- Versailleský systém:

= světové uspořádání geopolitických poměrů ve světě po 1. světové válce, jak vzešlo z Pařížské mírové konference a Washingtonské konference

- nepevné světové uspořádání (am. Kongres odmítl angažování ve Společnosti národů i ratifikaci smluv s Ústředními mocnostmi) rozvrátila agresivita Jap., It. a Něm. ve 30. letech

Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona

= program prezidenta USA Woodrowa Wilsona o poválečném uspořádání světa; jeden ze základních dokumentů mezinárodní politiky

- vyhlášeno 8. 1. 1918 (letáky rozhazovány na frontách)

- formulování zásad nového světového řádu, který měl nahradit zdiskreditovanou politiku tajných smluv a aliancí

1) zásady poválečné spolupráce (éra „otevřené“ mez. diplomacie v zájmu dosažení míru; svoboda plavby v mez. vodách + právo rovného přístupu ke zdrojům surovin, liberální svět. obchodní systém, celosvětové odzbrojení, nestranné řešení otázek kolonií a ohled na vůli obyvatelstva)

2) zásada sebeurčení národů a vytvoření etnických hranic (vyklizení něm. okup. území Ruska, obnovení nezávislosti Belgie, připojení Als.-Lotr. k Francii, hranice Itálie podle etnických hranic, autonomie národů Rak.- Uh., vyklizení okup. území Rum., Srbska a Černé Hory, rozvoj netureckých národů v Osm. říši, nezávislost Polska, koncept s návrhem na založení SN)

- již během války musel Wilson na nátlak evr. spojenců některé zásady změnit

- USA se překvapivě nestaly členem SN, jejíž vznik sami iniciovaly

Společnost národů

= mezinárodní organizace, která měla zprostředkovat spolupráci mezi státy a zajistit odzbrojení a mír; existence SN = požadavek 14. bodu z programu prezidenta Wilsona

- pakt Společnosti národů součástí mírových smluv uzavřených na Pařížské mírové konferenci

- 1919 - 46; pokus o nastolení spravedlivého světového řádu a rovnosti států

- vznik: 20. 1. 1920; bez účasti USA (Kongres odmítl am. zasahování do neklidných evr. poměrů)

- zánik 19. 4. 1946, kdy její funkce převzala OSN

- 3 hlavní orgány:

- Všečlenské shrom. - každý stát měl jeden hlas - celkem 54; volilo výkonný výbor, nestálé členy Rady a soudce Mez. soud. dvora

- Rada SN - stálí (pův. VB, Fr., It. a Jap., přibylo Něm. a SSSR) a nestálí členové (pův. 4)

- Stálý sekretariát v Ženevě s generálním tajemníkem

+ Mezinárodní úřad práce a Ekonomický a finanční výbor

- neúčast velmocí byla hlavní příčina selhání Společnosti národů:

- po přijetí do SN začalo Německo s odbouráváním důsledků Versailleské smlouvy (nerespektuje podmínky Versailleského míru)

- 1933 odchod Japonska (po intervenci do Mandžuska), 1933 odchod Německa, 1937 odchod Itálie (válka v Habeši), 1939 vyloučení SSSR kvůli zimní válce s Finskem

- SN svou úlohu kolektivní bezpečnosti nedokázala prosadit a naděje malých států, stejně jako evropský a světový mír byly ztraceny

- pozn.: Edvard Beneš - 1923 - 26 člen Rady SN, 1926 - 27 předseda Bezpečnostního výboru SN

- 2. pol. 30. let - definitivní zhroucení Versailleského systému (Německo nedodržuje ujednání, občanská válka ve Španělsku, Japonsko-Čínská válka v Mandžusku, Italská intervence v Habeši)

Itálie 1914 - 1938

= období nástupu fašismu

- 1919 založena teroristická organizace Fasci di combattimento (tzv. bojové svazy), která se později přeměnila ve fašistickou stranu; v čele Benitto Mussolini

–> nátlak na věřící a komunisty

- 1922 tzv. pochod na Řím vedený Mussolinim (jmenován předsedou vlády)

- postupná likvidace parlamentního režimu –> 1926 vyhlášen fašistický stát jedné strany

- vůdce s neomezenou mocí, elita, řízené masy; rysy totalitarismu; regulovaná ekonomika

Německo (1929 - 1933)

- období nástupu nacismu

- 1919 založena NSDAP (Něm. nacionálně socialistická dělnická strana)

- 1925 Mein Kampf = ideový program strany

- 1925 založení ozbrojených organizací NSDAP - SA a SS

- SA (Sturmabteilung = úderný oddíl) = polovojenská organizace; nástroj násilí a teroru v boji NSDAP o moc; v čele Ernst Röhm

- SS (Schutzschaffel = ochranný oddíl) = polovojenská, později ozbrojená org. vznikla k osobní ochraně funkcionářů NSDAP; v čele Heinrich Himler

    - hl. nástroj teroru, represí, okupační a vyhlazovací politiky

    - „stát ve státě“ - samostatná, autonomní jednotka

    - všeobecné SS (Allgemeine SS), strážní jednotky konc. táborů, kasernované pohotovostní jednotky; posl. 2 tvořily od 1939 zbraně SS (Waffen SS) - elitní frontové jednotky

- 1930 NSDAP 20 % hlasů, 1932 40 % hlasů

- vůdce NSDAP Adolf Hitler - 1933 říšský kancléř, 1934 po smrti prezidenta Hindenburga (Ochrana lidu před gangsterskou populací - Romy) přeměna státu v nacistickou diktaturu, Hitler si udílí titul „vůdce“ (místo „prezident“)

→ ukončení Říšského sněmu, poté zastavení  a následné zakázání činnosti pol. stran a odborů

- 1934 zřízen 1. koncentrační tábor - Dachau

- 1934 Noc dlouhých nožů

- Hitler nechal s pomocí SS zlikvidovat vedení SA, jenž si začalo nárokovat rovnocenné postavení ve státě

- 1935 Norimberské rasové zákony

→ Židé - ztráta volebního práva, odchod ze státní správy, zdravotnictví, školství, armády atd.; vyhrazena místa v MHD a v parcích; později označení Davidovou hvězdou

- všeobecná branná povinnost → porušení ujednání Versailleského systému

- 1938 Křišťálová noc

- protižidovský pogrom; Židé odsunuti do koncentračních a pracovních táborů, obchody vypleněny, synagogy a školy vypáleny

- březen 1938 anšlus Rakouska, poté výrazné zvýšení tlaku na ČSR

- 29. 9. 1938 Mnichovská dohoda