maturita

Vídeňský mírový kongres

= mezinárodní kongres v r. 1814, který jednal o uspořádání Evropy po Napoleonských válkách (po podepsání posledních dohod došlo k nejslavnější bitvě Napoleon. válek - bitvě u Waterloo)

- delegace rakouská (císař František I. + kancléř Metternich), pruská (král Friedrich Vilém III.), britská (min. zahr. Castlereagh) a ruská (car Alexandr I.) - nejmoc. státy (+ Francie - Talleyrand)

- krátce přerušen návratem Napoleona z Elby a tzv. Stodenním císařstvím

- hl. změny:

1) proklamativní akce (oznamovací a.): odsouzení obchodu s otroky, doporučení zlepšení postavení židovského obyvatelstva atd.

2) vytvořen systém mezinárodní politiky - tzv. kongresový systém (k řešení závaž. otázek evrop. politiky a bezpečnosti byly svolávány kongresy - Rak., Rusko, Prusko, VB, Francie; systém diskuse spol. problémů s cílem udržení svět. míru se změnil v prosazování intervenční pol. proti revolucím v Itálii a Španělsku; používán po celé 19. st., rozpad po vystoupení VB)

3) územní změny (stabilizovaly situaci na dalších 40 let - Metternichův systém):

- princip legitimity (Nap. vláda byla nelegitimní, Francie vyjednala návrat k legitimním hranicím r. 1772 za vlády Ludvíka XVI.)

- obnovení legitimní dynastie ve Šp., Sardin. král., Toskánsku, Modeně a Papež. státě

- místo Svaté říše římské vytvořen Německý spolek (35 států + 4 města) - hl. roli získalo Rakousko a habsburská monarchie

- ustaveno Polské království - personální unie (car vládl Rusku i Polsku; Polsko na části Varšavského velkovévodství vytvořeného Napoleonem)

- obnovení a neutralizace Švýcarska

- ke Švédsku bylo připojeno Norsko

- Rakousko (největší zisky) získalo Halič, Salzbursko, Tyrolsko, Dalmácii a Istrii

- VB získala Maltu, Helgoland + kolonie Cejlon a Kapsko

Evropský koncert

= období klidu po Vídeňském mírovém kongresu (multipolarita - petrarchie)

- balancér = stát, který vědomě provádí politiku mocenské rovnováhy z pozice svých vlastních národních zájmů - Anglie

- Svatá aliance (zánik 20. léta 19. st.) = deklarace připravená carem Alexandrem I.

= nejstarší mezinárodní instituce

- Rakousko (František I.), Rusko, Prusko (Fridrich Vilém III.); odmítli papež a sultán

- závazek řídit se ve vnitřní a zahraniční politice pravidly víry a jednat na základní práva, křesť. lásky a míru (lidmi chápána jako dohoda o boji proti liberalismu a obč. svobodám)

- uplatňování principů konzervativního intervencionalismu = pokus se někdo bude snažit narušit nebo zničit legitimitu panovníka, ostatní přijdou panovníkovi na pomoc

- krize budou mezi sebou státy řešit mírovou cestou (nebudou války - první až Krymská válka 1853 - 6) a revoluční projevy budou potírány (1820-21 Řecko, 1825 Rusko, 1830 Francie)

- 1818 Cáchy (přijata Francie - Talleyrand)

- 1820 Opava - domluva o zásahu proti neapolskému králi a na Balkáně (nesouhlas Francie a VB) –> přesun konference do Lublaně

- 1822 Verona - rozpad Svaté aliance

Situace v Evropě roku 1815

Severní válka

- 1720 - 1721

- Rusko a Švédsko

Rusko - turecké války

= války carského Ruska s Osmanskou říší zapříčiněné ruskou expanzí do Černomoří od 17. st.

- významný zlom - válka 1768 - 74; Rusko získalo přístup k Černému moři

- Rusko se prohlásilo za ochránce pravoslavné církve v Osmanské říši, pod touto záminkou proběhlo mezi 1789 a 1914 5 regulérních válek:

- 1787–92; Rusko + Rak., Turecko + Švédskem; Tur. ztratilo území mezi Bugem a Dněstrem

- 1806–12; 1806 rus. vojska okupovala Moldavsko a Valašsko, nátlakem Napoleona válka zastavena; Rusko se vzdalo dobytých území s výjimkou Besarábie

- 1828–29; vyvolána bojem Řeků za svobodu a porušováním autonomie Valašska, Moldavska a Srbska; Ruská armáda obsadila podunajská knížectví a Drinopol (Edirne); válka ukončena drinopolskou mírovou smlouvou

- krymská válka

- 1877–78; Turecko uznalo nezávislost Rumunska, Srbska a Černé Hory

- pro nesouhlas velmocí s dominantní rolí Ruska na Balkáně byly výsledky smlouvy znovu přehodnoceny na Berlínském kongresu.

Krymská válka

= boj o vliv v Osmanské říši a na Balkáně; 4. z 5 Rusko - tureckých válek

- 1854 - 1856

- Rusko x Osmanská říše + koalice Francie, VB a Sardinského království (později připojení Rakouska; neutralita Pruska)

- záminka: církevní spor Ruska a Turecka

- válku vyvolalo Rusko, které počítalo s rozpadem Osmanské říše a chtělo si pojistit budoucí kořist; Z mocnosti vstoupily do války na straně Turků, aby Dardanely nepadly do rukou Ruska (Napoleonovi III. šlo v další řadě i o prestižní úspěch)

- Rusko prohrálo (v pařížském míru muselo Rusko rezignovat na umístění větších válečných lodí v Černém moři a odstoupit Moldavsku, stojícímu pod tur. suverenitou, ústí Dunaje s částí Besarábie) –> 1956 Pařížská mírová smlouva

- rozvoj vojenství

Německý spolek

= spolek států vytvořený na Vídeňském kongresu 1815 místo Svaté říše římské (za vlády Napoleona - Rakouské císařství a Rýnský spolek)

- 37 suverénních knížat a 4 svobodná města (30 mil. obyvatel)

- nejvyšší orgán Spolkový sněm - shromáždění vyslanců spolkových států za předsednictví Rak.

- od 1819 nástrojem reakce proti liberálním snahám; 1866 rozpuštěn (Prusko - rakouská válka)

Prusko - rakouská válka

- 1866

- válka mezi Rak. a Pruskem o hegemonii v něm. prostoru; Prusko chtělo získat Slezsko a sjednotit Německo; Otto von Bismarck ji připravoval složitou dipl. hrou

- Prusko + Itálie, severoněm. státy; Rakousko + středo. a jihoněm. státy (Francie a VB nestranní)

- o výsledku celé války rozhodla 1866 bitva u Hradce Králové - Rakousko prohrálo (kvůli horšímu vybavení, boji na 2 frontách, multietnicitě); pražský mír

- 1867 Dualistická ústava rak. císařství - Rakousko - Uherské vyrovnání (František Josef I.)

- Německý spolek rozpuštěn, založen Severoněmecký spolek v čele s Pruskem; Prusko anektovalo Šlesvicko-Holštýnsko, Hannoversko, Hesensko-Kasselsko, Nasavsko a Frankfurt n. M., It. dostala Benátsko; Prusko a jihoněmecké státy uzavřely vojenské spojenectví

Sjednocení Itálie

- 1859 - 1871

- 1848 sardinský král Albert vyhlásil válku Rakousku - Rakousko vyhrálo a potvrdilo tak svou moc nad S Itálií

- Albertův syn Emanuel se spojil s Francií (Napoleon) proti Rakousku a Rak. bylo poraženo

- S Itálie sjednocena 1860 - Camillem Cavourem (1. impuls k válce již r. 1848; Cavour získal Lombardii a Toskánsko)

- J Itálie 1860 povstání proti Bourbonům (podpořeno dobrovolnou armádou vedenou Giuseppem Garibaldim) –> J Itálie připojena k S Itálii (neapolské vojsko při povstání poraženo)

- sjednocení s podílem národního hnutí a Sardinského království

- probíhá současně se sjednocením Německa

Sjednocení Německa

- 1866 - 1871

- Vídeňský kongres vytvořil Německý spolek (Bund)

- 1848 setkání parlamentu –> 2 koncepce sjednocení Německa:

- velkoněmecká (+ Rakousko)

- maloněmecká (- Rakousko)

- návrh ústavy: maloněmecký a liberální; Německo - dědičné císařství; jednotný celní a peněžní systém

- 1862 do čela pruské vlády dosazen Otto von Bismarck - spory s Rakouskem –> válka prusko - rakouská (Rakousko prohrálo)

- Prusko založilo Severoněmecký spolek; 3 jihoněmecké státy se připojily později, v průběhu Prusko - francouzské války

- 1871 připojení ostatních zemí a vytvoření Něm. císařství (25 států pod pruskou samovládou)

Prusko - francouzská válka

- 1870 - 1871

= válečný konflikt mezi Pruskem a Fr., souvisí s vítěznými válkami vedenými Pruskem

- po vítězství nad Rakouskem se Prusko stalo hegemonem nad severoněmeckými státy; jihoněm. státy se k němu však připojit nechtěly (ale připojily se do války po jeho boku)

–> Bismarck tedy úmyslně vyprovokoval Napoleona III. (územní požadavky Francii) a Francie vypověděla Prusku válku

- něm. postup tří armád pod velením maršála von Moltkeho vítězný

- konečná porážka v bitvě u Sedanu; zajat císař, v Paříži propukla revoluce (vyhlášení Pařížské komuny) –> konec císařství a vyhlášení Třetí republiky

- předběžný mír ve Versailles, konečný ve Frankfurtu n. M. - Frankfurtská mírová smlouva

- Francie postoupila Německu Alsasko a Lotrinsko a Mety, zaplatila 5 mld. franků odškodnění (+ ztráta svého evropského mocenské postavení)

- dokončeno sjednocení Německa, pruský král Vilém I. proklamován ve Versailles něm. císařem

- 1871 připojení ostatních zemí a vytvoření Něm. císařství

Spolek tří císařů

= spojenectví mezi panovníky Německa, Rak.-Uh. a Ruska uzavřené v září 1872 v Berlíně

- vzájemná podpora při útoku jiné strany

- obnoven 1881, 1884 prodloužen

- ke zlomu došlo při jednání o balkánské otázce mezi Rakouskem a Ruskem (Berlínský kongres)

- 1887 zanikl

Berlínský kongres

= mez. kongres svolaný (z podnětu Rak.) k urovnání balkánské krize 1877 - 78

- schůzka představitelů Německa, Rakousko-Uherska, Francie, VB, Itálie, Ruska a Turecka

- hl. cíl revidovat Sanstefanskou mírovou smlouvu, která ukončila rusko-tureckou válku

- Rusko si podrželo své asijské zisky (celou Besarábii); mezinárodní uznání nezávislosti Srbska, Černé Hory a Rumunska a jejich územní rozlišení; rozdělení „velkého Bulharska“ na 3 oblasti; Rak.-Uhersku připadlo okupační právo v Bosně a Hercegovině

- Rusko se cítilo poškozeno a v důsledku toho se odcizilo Spolku tří císařů; Německo a Rakousko-Uhersko se tímto naopak sblížily (Dvojspolek)

Americká občanská válka

- 1861 - 1865

- spor mezi S a J USA v otázce otroctví - vyvrcholil r. 1860 zvolením prezidenta Abrahama Lincolna (odpůrce otroctví, zastánce abolicionismu = hnutí za zrušení otroctví)

–> J USA na protest vystoupil z Unie a založil Konfederaci (prezident Jefferson Davis)

- 1861 Konfederace zaútočila na Unii - v několika bitvách Unie, vedená generálem Grantem, zvítězila a generál Lee r. 1865 u Appomattoxonu v Jižní Virginii kapituloval

- Unie zvítězila především díky hospodářské a demografické převaze nad Konfederací; Konfederace odkázána na dodávky po moři –> námořní blokáda - cesty po moři Unií uzavřeny

- 1862 vydal Lincoln Prohlášení o osvobození otroků

- nejkrvavější konflikt v dějinách USA

- Monroeova doktrína 1823 - zavedení politiky izolacionizmu = nezájem USA o ostatní státy (1901 Plattův dodatek - Guantanamo se stává výsostným územím USA)

Imperialismus v Africe

= politika rozšiřování moci jednoho státu nad jinými státy či územími s cílem jejich ovládnutí

- Evropa kontrolovala 84 % souše

- tzv. způsob efektivní okupace = schopnost kontrolovat a ovládat své kolonie

- největší kolonizátoři:

- VB (severovýchodní a J Afrika) a Francie (Z Afrika)

–> 1898 Fašodská krize = střet VB a Francie při snaze o spojení britských kolonií na S a J Afriky a francouzských kolonií ve středu Afriky (rovníková Afrika)

- Francie ustoupila a 1899 podepsána smlouva - Srdečná dohoda (základ Trojdohody) - ve které Francie uznala povodí horního Nilu britskou sférou vlivu

Imperialismus v Asii

= politika rozšiřování moci jednoho státu nad jinými státy či územími s cílem jejich ovládnutí

- VB, Francie, Rusko, Japonsko, USA a další

- levná pracovní síla a levné suroviny

- Opiové války

= série koloniálních válek VB a Francie s Čínou

- platby stříbrem a opiem –> pěstování opia –> vytvoření závislosti –> snaha o osvobození a nezávislost –> uzavření Číny před obchodníky - otevřen pouze přístav Kanton  - 1. op. válka

- 1. opiová válka (1839 - 45)

- VB obsadila Hongkong –> Nankingská mírová smlouva (otevření 5 přístavů a odstoupení Hongkongu Británii)

- 2. opiová válka (1956 - 58)

- VB a Fr. obsadili Kanton –> Tiencinské mírové smlouvy (otevření dalších 11 přístavů)

- 3. opiová válka (1859 - 60)

- spor o ratifikace Tiencinské mírové smlouvy –> brit.-fr. vojska porazila čínskou armádu a vstoupila do Pekingu; Čína následně potvrdila předchozí ústupky v Peking. mírové smlouvě

- Čína: rolnické společnosti (snaha o udržení tradic); 90 léta –> xenofobie, snaha o izolaci

x

prohra s evropskými mocnostmi (–> zákaz dovozu zbraní a pokuta 150 mil. liber)

- Mandžusko

- I. světová válka znamenala ztrátu mnoha kolonií